Vítek s Kubou měli před tréninkem v Braníku zajímavou kratochvíli, když se nechali zaměstnat jako házeči tenisáku jednomu vlčákovi. Na úvodní fotce můžete vidět Vítka, jak přesvědčuje psa, aby mu oslintaný tenisák vydal.
Je to naprosto banální historka, která nic neřeší, ale to nevadí. Závěr dnešního krásného dne mi zpestřil komár. První. Letošní. Prostě a jednoduše první letošní komár. Bzučel mi u ucha, nedal mi pokoje, nedopřál mi klidu u lahvové jedenáctky.
Na vodu jsme měli jet v pondělí, jeli jsme v úterý, namísto Lužnice jsme vyrazili na Sázavu, přetahování mělčin jsme vyměnili za peřeje Stvořidel, ale užili jsme si to náramně.
K svátku dostala Martina několik pozorností, takříkajíc “běžných” – kytku, čokoládu… Ovšem s dárkem opravdu nevšedním se vytasil sám od sebe Kuba. Pozval totiž mámu na kafe a dort do cukrárny.
Každý rok fotíme kluky u sochy Jakuba Krčína na hrázi rybníka Svět v Třeboni. A letos nastal ten čas, kdy jsem se dokopal a dal ty fotky dohromady. Bohužel, několik let jsme návštěvu Třeboně vynechali, ale i tak je to pěkná série 🙂
Podobně jako v jiných domácnostech, i my jsme 24. prosince oslavili narození Ježíška, nazdobili stromeček a napjatě očekávali, zda-li nám Ježíšek přinese nějaký ten dárek.