V neděli jsme se vydali do Černožic, kde se Vojta poprvé zúčastnil závodů. Jel jenom jednu trať, na 200 metrů. Dvoukilák byl až odpoledne a to se nám tam nechtělo čekat. Do cíle dojel v pořádku, nezakufroval, necvaknul se a nebyl poslední 🙂 (Dodány výsledky.)
Závody v rychlostní kanoistice jsou ještě větším festivalem zmarněného času, než závody na raftech. Celý den člověk stráví čekáním na nějakou jízdu, pak se nic nedělá, pak se zase něco jede… Nejhorší je, když je ta jízda jenom jedna a je za chvíli hotová 🙂Mladé naděje české rychlostní kanoistiky na startu 🙂 Obdivuju startéra, v jeho případě jde o opravdu tvrdý chlebíček, neustále rovnat na startu tenhle potěr, vyhazovat ze startovní linie ty, co tam nemají co dělat, a snažit se tam nahnat ty, co tam mají co dělat, ale nejsou tam… Zvládl to na výbornou 🙂Vojta se celkem slušně držel prostřední skupiny borců, a kdyby nekoukal kde co lítá a po startu nezačal křižovat jiným kajakářům dráhu, mohl být ještě o chlup lepší 🙂 Ale o to nejde, hlavně, že se mu to líbilo. Po startu se prokázal jako sebevědomý závodník – když zkřížil vedlejedoucímu závodníkovi dráhu, takže nemohl na jedné straně pádlovat, tak na něj křičel, ať mu nepřekáží…Černožické závody jsou vyhlášeny výbornými kuřaty. Bohužel ale také frontami na vše, jak jsem se následně dozvěděl a osobně přesvědčil. Kuřat jsme se tedy nedočkali, pospíchali jsme do Prahy a nechtěli jsme čekat. Ale Vítek by vydržel koukat na grilujícíc se kuřata celé hodiny…
Výsledky závodu. Vojta má bohužel smůlu, že bude vždycky v kategorii nejmladší (narodil se v prosinci), ale to se zvládne 🙂
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
V neděli jsme se vydali do Černožic, kde se Vojta poprvé zúčastnil závodů. Jel jenom jednu trať, na 200 metrů. Dvoukilák byl až odpoledne a to se nám tam nechtělo čekat. Do cíle dojel v pořádku, nezakufroval, necvaknul se a nebyl poslední 🙂 (Dodány výsledky.)
