Kluci se dostali do fáze, kdy je začaly bavit nejrůznější slovní rýmovačky, ve valné většině dost kraviny. Takže u jídla je obvyklá pobídka: „Řekni pes“. „Pes.“ „Nekecej a jez!!“ No a další podobné varianty. Problém je v tom, že mám občas na jazyku adekvátní odpověď, kterou však z výchovných důvodů nejde použít.

Před Vánoci kluci objevili kouzlo koled, pochopitelně se postupně dostali k patřičným úpravám. Vojta přitáhl ze sboru od kamaráda verzi „Štědrej večer nastal, tři rumy přichystal…“, oblíbená je i „Když jsem večer chlastal…“, nezapomíná se ani na „Pásli ovce na pláži…“. No, štědrovečerní zpívání jsme navzdory těmto nástrahám zvládli se ctí…

Můj hlavní problém tkví v tom, že mám velmi omezené možnosti adekvátních odpovědí, protože musím z pochopitelných důvodů zachovávat rodičovské dekorum. Takže když se mi před vánoci neustále honila hlavou písnička od Visacího zámku „Zapálil jsem stromeček, jsem to ale blbeček,“ musel jsem se hodně držet, abych si to někdy nezazpíval nahlas. No, nedopadlo to. Vítek to slyšel a i když jsem se s ním domluvil, že si to necháme pro sebe, tak vzápětí odešel do pokoje a zeptal se Vojty: „A znáš tohle? Zapálil jsem stromeček… Ale nesmíme to nikomu říct!“ Naštěstí jim to v hlavách neuvízlo, nebo jsem to alespoň od nich neslyšel.

Já si ale vždycky vybavím jeden vtip, který jsem slyšel asi před dvaceti lety a královsky jsem se nad ním bavil. (Potká jelen v lese ježka a říká mu: „Ježku, chceš říct básničku?“ Ježek protočí oči v sloup, protože jelena dobře zná, a kývne, ať mu to tedy řekne. „Ježku, ježku, máš na hlavně plešku.“ Ježek pokýve hlavou na znamení, že je to přesně to, co čekal, a odpoví: „Hezký, jelene, a teď já: Jelene, jelene, ty jsi ale debil…“) Bohužel ho budu muset před dětmi ještě pár let tajit…