Produkty této firmy dobře známe, zná to například i Monarcha. Váže se k tomu taková veselá historka. Byli jsme v Izraeli a pracovali v jednom mošavu v Negevské poušti. Při práci jsme si všimli, že ve sklenících jsou takové papírové úly se čmeláky, kteří měli opylovat rajčata.

Jednou přišel někdo s tím, že ti čmeláci tam mají med a když se to dá do vodky nebo Renaissance (což bylo naprosto hnusné víno, které ale bylo jediné v místním obchodě cenově dosažitelné, takže ho tam všichni pili, ideálně smíchané s dánským pivem velmi podobných parametrů. Je celkem zvláštní, že smícháním dvou samostatně nepoživatelných alkoholických nápojů vznikl nápoj, který se dal požít a užít si s ním nejeden prima večírek. Ideálně za poslechu Kájovy kazety skupiny Lucie (vybavuji si jenom to, že tam byla píseň Panic), která v mošavu byla jediná a byla velmi žádaná.), tak se z hnusného vína stane cosi na způsob cinzana. No, byla to výzva, takže jsme nelenili, jeden ovážlivec odklopil víko, vlezl čmelákům do hnízda, kde byl plastový sáček s jakousi sladkou šťávou. Část obsahu jsme přelili do petky a odnesli. Nikdo nad detaily moc nepřemýšlel, kvalitu vína to vylepšilo o 200 procent, tak kdo by řešil detaily. Recept se roznesl po mošavu a v česko – slovenské komunitě zdomácněl.

Když jsme pak na vandru kolem Galilejského jezera potkali kluky z Krumlova, poseděli jsme u ohně a přišla řeč i na to, jak to vypadá v mošavu. Kluci tam totiž byli déle, než my. „Přišel tam k nám na farmu takovej kluk, nějakej učitel,“ referovali. „Tak jsme mu říkali o těch čmelácích a medu a on nám řekl: Med? Kde by vzali čmeláci med? Co je to za blbost? Pak se šel na ty čmeláky podívat a řekl nám: Vy volové, to je jejich potrava, vy jste jim kradli nektar, co měli k tomu, aby přežili!“.

Závěrem musím konstatovat, že nejenom dotyčný mošav, ale i celé izraelské hospodářství naší pracovní anabázi přežilo bez nějakého výraznějšího poklesu DPH a dalších ekonomických ukazatelů…