Letošní svatební rok, kdy jsme se zúčastnili celkem tří veselek včetně naší, zakončili Skořepka s Honzou. Pro nás to obnášelo očistu vozu a pak již jen a pouze zábavu. Nutno říci, že po naší svatbě jsem si docela užil ten pocit nicnedělání. Nicméně zpět k veselce.
Ráno jsme se kolem desáté dostavili ke Skořepům k Nové dálnici, kde se již zvolna kumulovali první svatebčané. Skořepka zatím dlela kdesi u kadeřnice, Honza si vybíral kravatku. Sluníčko svítilo, takže jsme se usadili venku ke stolu a příjemně lelkovali. K lelkování jsme si vytáhli notíka a nacpali do flešky něco hudby, kterou jsme chtěli novomanželům zpestřit přepravu z obřadu do mejdaniště. Za chvíli nám (teda asi ne přímo nám, ale na stůl před nás) přinesli nějaké obložené mísy, což byl dobrý nápad. Zabránili jsme několika sýrům a salámům, aby se v teplém počasí zkazily, což od nás bylo jistě šlechetné.
Hostů neustále přibývalo, objevila se i nevěsta, přesto však čas kvapil a nikdo se nikam nehrnul odjíždět. Nakonec se ale svatebčané začali houfovat a nastupovat do připravených vozů a limusín. Honza jel na obřad krásnou sanitkou Škoda 1202, jejíž řidič a majitel v jedné osobě předváděl měsíc před svatbou heroický výkon, aby vůz pro tuto událost zprovoznil.
Doprava po magistrále a spojce svatební koloně příliš nepřeje, nakonec se ale všem daří zdárně dosáhnout místa obřadu, který je v kostele Svatého Jana Křtitele Na Prádle. Pěkný malý kostelík, prý nejstarší v Praze, věru pěkně si to novomanželé zvolili.
Farář je sympatický a má pěknou řeč, obřad zpestřují zpěvy pěveckého souboru Dech, kde Honza občas také působí, jak jsem získal dojem.
Po obřadu následuje přípitek před kostelem, který využívají pěvci k zapění několika songů včetně hitovky „Když se zamiluje kůň“. Následující minuty patří novomanželé a svatební hosté fotografům, kteří si je štelují do nejrozmanitějších póz, aby měli Burešovi co ukazovat dětem, vnoučatům a pravnoučatům.
Využíváme s Martinou a Hankou volného času k návštěvě pizzérie, kde si dáváme kafíčko, a následně k procházce po Kampě. Mají zde hrnčířské trhy, ale takové malé, v Berouně byly lepší.
Nakonec se páni fotografové plně zrealizovali, takže můžeme naložit novomanžele do vozu a vyrazit směr Chrustenice. Zde na nás čeká zátaras, kde dva členové protichemické jednotky přinutí Honzu přenést nevěstu přes zamořené území.
Zdejší kemp je velmi pěkný a příjemná je i restaurace. Dávám si pivko a nevěda, že se zde nabízejí také rybky, smažený sýr. Nicméně během večera došlo i na výborné lososy… za chvíli nám volá Hanka, že je již v Berouně, takže sedáme do vozu a jedeme pro ní.
Hudební produkci zajišťuje soubor á la Eva a Vašek, který hraje naprosto děsně, ale většině lidí to nevadí, což je hlavní. (Nemyslím to nikterak špatně, vždy je na prvním místě zábava pro většinu lidí, a je vcelku vedlejší, jestli jí produkuje dechovka, metalová kapela, DJ Tuc Tuc nebo Eva s Vaškem. Hlavně, že si to lidi užijou a jsou spokojení.) Ale je fakt, že zhruba po desátém pivku už mi jejich produkce přišla vcelku poslouchatelná. Dokonce jsem si střihnul i jeden tanec s nevěstou na nějakou rychlejší melodii (kapelník sice během večera několikrát ohlašoval, že zrychlí, ale patrně jsem zvyklý na rychlejší vypalovačky, než má v repertoáru, takže jsem se pokaždé těšil marně), ale přeci jenom se pár rychlejších kousků v průběhu večera vyskytlo. Jenom doufám, že si Vojta po včerejší Hudbě Praha příliš nezkazil vkus 😎
Po většinu večera zaujímáme strategické místo vedle baru, což ovšem patrně příliš netěšilo obsluhu, které jsem tam překážel. Na druhou stranu zase jsem to měl blízko k pípě 😉
Vedle jiných taškařic se v průběhu večera odehrávala tombola, ve které se nám podařilo něco úžasného vyhrát. Jednalo se o dárkový poukaz na týdenní pobyt u Burešů doma, což je super. Jak poukaz vypadá, si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Doufám, že se novomanželé na náš pobyt těší a připraví nám něco dobrého k jídlu a pestrý a zábavný program 😆
V závěru tomboly ještě vyhráváme anténu na televizi, která je naprosto dokonalá, až na to, že nemáme televizi. Naštěstí se nám daří uzavřít výhodný výměnný obchod s člověkem, který má televizi a nemá anténu. Pokud vás zajímá, jak směna dopadla, pak vězte, že jsme mu dali k jeho televizi naší vyhranou anténu, a nikoliv naopak. My jsme se obohatili šátkem, který vyhrál zase on a jenž byl schopen oželet.
Čas se přehoupl přes půlnoc a místní personál již začal jevit neklamné známky ospalosti. Nastal tedy přesun před venkovní krb, kde zábava pokračovala za doprovodu kytar až do bílého rána. My jsme se bohužel museli vzdálit, což mě na druhou stranu v neděli v poledne příliš nemrzelo. Když si vezmu, jak by mi bylo špatně po požití ještě několika litrů vína k těm pivkům, co jsem během večera absorboval…
Svatba to byla věru pěkná, věru pěkné a důstojné zakončení svatební sezóny. Sám za sebe mohu konstatovat, že je mi po těchto večírcích stejně blbě, jako před patnácti lety, což mi však nebrání v tom, abych se netěšil na další svatební mejdan. Kdo tedy bude slavit příští rok? Že by Zdenka s Ivanem? Nebo ještě někdo jiný? Nebojte se a žeňte se!!! Já už to druhý den vždycky nějak rozchodím… Tož tak.