Dnes ráno jsem se stal svědkem naprosto nečekané události, o kterém jsem si myslel, že mi není souzeno jí zažít. Nicméně stalo se a já si mohu do sytosti vychutnávat ten opojný a blažený pocit. Co se tedy vlastně stalo?
Jel jsem tradičně na ranní vlakem, a i když do Modřan přijela mašinka s několikaminutovým zpožděním (což je na druhou stranu dobře, protože jinak bych jí stíhal dost obtížně, přeci jenom, dochvilnost nikdy nepatřila mezi mé silné stránky a taky si člověk rychle zvykne na to, že mu ČD dají nějakou tu minutku k dobru), na Hlavní nádraží jsme prosím pěkně DOJELI VČAS. Škoda, že jsem zrovna pospíchal do práce, protože jinak bych se velmi rád připojil k mejdanu nádražáků, který zcela jistě musel nedlouho po dojezdu soupravy vypuknout. Nicméně nic není ztraceno, večer to doufám doženu 🙂