Vítkova 9, Kamenice, Jizerky…

 Velikonční svátky jsme zahájili středečním mejdanem na počest Vítkova úspěšného dosažení devátého roku. Ve čtvrtek jsme se odebrali do Jizerek, kde jsme se věnovali sjíždění Kamenice a výletu. Vojta s Vítkem si sjeli první pořádnou vodu a myslím, že to byl pro ně velký zážitek.

Na středeční mejdan se dostavilo přiměřeně gratulantů a gratulantek (a gratulančat). Díky tomu, že se nemuselo druhý den vstávat do školy, jsme si to všichni mohli opravdu užít. Hlavním dárkem byl plyšový pes husky, který Martina objevila v Ikee a hned od první chvíle bylo jasné, že je to trefa do černého.

Vítek si Míšu (jak byl pes pojmenován) okamžitě oblíbil a kdyby mohl, tak s ním chodí snad i na záchod a do školy. Kuba začal pochopitelně kňučet, že on žádného plyšového psa nemá (což je samozřejmě nesmysl, protože má asi tři a jinak má plyšáků tolik, že kdyby si je dal do postele, tak se tam už sám nevejde…). Nakonec bylo diplomaticky ujednáno, že si za stovku od strejdy Fandy koupí malého psa a zbytek mu doplatíme. V neděli jsme se cestou domů stavili v Ikee a plyšové stádo obohatilo štěně huskyho, které Kuba pojmenoval typicky seversky – Nanook.

Ve čtvrtek jsme navázali lodě, nabalili auto a vyrazili směr Železný brod, kde jsme se potkali s Petrou a spol.. Chtěli jsme si prohlídnout řeku ze břehu – nejel jsme Kamenici z Jesenného léta a nevěděl jsem, co mám čekat. Prohlídka dopadla dobře, viděli jsme pár průjezdů, ale nic dramaticky zákeřného.

Večer jsme se ubytovali u Dufína na chalupě, zatopili a po uložení dětí bylo fajn 🙂
V pátek dopoledne jsme vyrazili na řeku. Protože byla jenom přírodní voda, nasedali jsme v náhonu. Byl jsme dost zvědav, jak se to celé zvládne, ale nakonec to dopadlo na výbornou. Nějaká místa jsme přenesli, ale většinu kluci sjeli. Dalo se dobře přistávat nad záludnými úseky a stejně tak i pod nimi.

 Kluci měli z vody přirozený respekt, ale v míře, která nepřešla v nějakou paniku. Byla to trochu zdržovačka – zastavit, vystoupit, prohlédnout trať, vysvětlit lajnu, vrátit se nahoru. nasáčkovat kluky do lodí, zašprajdovat, sjet to, vlézt do vody a dávat záchranu – ale bylo to odměněno krásnými peřejemi.

Odpoledne jdeme na hranolky a pivo k Hrochovi a zakončujeme tak pěkný den tím nejlepším 🙂 Akorát jsem ujistil, že mají Svijany, až když jsem si objednal Plzeň. Ale nebyl všem dnům konec, že.

V sobotu jsme vyrazili na pěší tůru. Vylezli jsme na rozhlednu, odkud jsme se pěkně rozlédli po krajině, a výšlap zakončili v muzeu tanků. Tam ožil hlavně Vítek, který si později doma z lega předělal nějaká auta na protiletecké kanony. Výlet jsme zakončili u pramene Nisy.

V Maxově jsme navštívili místní psí farmu. Majitelka byla hodná a vzala nás na chvíli dovnitř, takže si kluci mohli psy užít opravdu z blízka a pohladit si je. Jeden se intenzivně snažil Vojtovi šlohnout čepici, ale neuspěl. K čemu by mu taky byla, že.

V neděli přišel zlatý hřeb, a sice sjezd spodní Kamenice na „závodní“ vodě z přehrady. Chvíli jsme okouněli na Tobogánu, pak se sešli s dědou, který za námi dorazil a nakonec se vydali na vodu. Kluci měli z vody respekt, bylo vidět, že se musí přemáhat. Ale po prvních peřejích napětí opadlo a začali si užívat adrenalin na plné pecky.

Díky vyšší hladině byla jízda oproti pátku jednodušší, vlny větší a zážitky opravdovější 🙂 Díky čistším průjezdům nebylo nutné tolik stavět. Vítek sjel nakonec všechno, Vojta jednu peřej přenesl. V jednu chvíli měl Vojta celý kajak pod vodou a evidentně si to užíval. Vítkovi jsme zase museli asi čtyřikrát vylévat loď, protože mu do přes volnější šprajdu po každé větší peřeji nnatekl doslova rybník. Závěr byl epochální, na krásně prosluněné, svižně tekoucí řece – prostě lahůdka. Kluci byli dost zmrzlí – aby taky ne, když ty vlny byly dost často větší než oni a co chvíli je kompletně zalila vlna. Hřálo je ovšem nadšení ze skvělého zážitku, sluníčko a pak taky ty hranolky z hospody ve Spálově 🙂

No a pak jsme to zabalili a vyrazili domů s jednou zastávkou pro Nanooka. Byl to krásný víkend, jsme rád, že si kluci konečně vyzkoušeli pořádnou, ale přitom pro ně jetelnou vodu, překonali strach a zjistili, že divoká voda může být fakt super zábava 🙂 Tož tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..