Jó, to byly časy…

O co komu pořád jde? Vždyť se tenkrát za socíku žilo tak v pohodě. Na rekreaci se jezdilo, škodovku ba i žigula jsme si mohli pořídit (řezníci, veksláci, zelináři a straničtí tajemníci dokonce mohli pomýšlet i na nějakou značku z prohnilého kapitalistického západu, kde do krve vykořisťovaní dělníci v potu tváře vyráběli asi tak tisíckrát lepší káry než stodváca či žígo a taky na ty auta dělali o několik let méně, než hrdý socialistický dělník na svojí škůdku, ale zase úpěli pod knutou kapitalisty, takže jim vlastně není co závidět), člověk chodil celý život do jedné práce, kde se moc nedělalo, takže se mohlo chlastat celý den a celou noc bez obav, že by to přineslo nějaké konflikty se zaměstnavatelem. Kocovina se v práci dospala, takže pohodička.
Když se vyšmelily nějaký bony, tak si člověk mohl dovolit i nějaké ty jeansy, popřípadě barevnou telku či dokonce videorekordér! Joj, to byla paráda! Občas se sehnaly banány, jindy zase přivezli pomeranče, známej řezník čas od času nechal pod pultíkem nějaký to pěkný masíčko za nějakou tu korunku bokem.
Blbý bylo, když ženský potřebovaly vložky, ale většinou se daly za úplatek nějak sehnat. Přinejhorším byly baby doma, aspoň nikde netrajdaly, žejo. S toaletním papírem mělo výkonné a špičkové socialistické hospodářství, které čtyřicet let tak usilovně předhánělo kapitalismus, až za ním zůstalo o několik světelných let pozadu, drobet komplikované, ale Rudého Práva bylo všude dost, tak co. Socialistický člověk nesmí být z cukru, musí herdek něco vydržet, ne? Utřít si zadek Rudým Právem není v porovnání s příkořími, která dnes a denně zakoušel vykořisťovaný dělník na kapitalistickém západě, vůbec žádná oběť!
Za úplatek se dalo pořídit i bydlení, i když teoreticky měl člověk nárok na byt, když si požádal na národním výboru. Jenomže tam byly čekací doby třeba dvacet let, a to jaksi nebylo to pravé ořechové. Prozíraví rodiče sice zažádali potomkovi o byt hnedle po narození, ale né vždy to klaplo.
Drobet problém nastal, když se člověk neopatrně vyjádřil o kvalitách socialismu a někdo to prásknul, což bylo dost obvyklé, neboť práskačů bylo všude dost. Taky když děti chtěly na školu a rodič neměl úplně v oukeji kádrový profil, nechodil na brigády a potomek nepřekypoval snahou docházet do SSM a vést pionýry, tak se to drobet komplikovalo. Ale za peníze se ve většině případů dalo zařídit i tohle, tak co.
I cestovat se dalo, v NDR bylo krásně, však na to se slzou v oku vzpomíná i takový Fanánek v písni DeDeRon. Nemluvě o Polsku, Rumunsku, Bulharsku či Maďarsku. No a když se splašila doložka do Jugošky, to byla teprve jízda! Na západ nás naši hodní socialističtí představitelé nepouštěli, protože bychom se tam mohli ideologicky pomýlit, mohli by nám tam ublížit či bychom tam třeba mohli zůstat. A pro koho by soudruzi pak spravovali ten nádherný, socialistický ráj?
Každý čtvrtek vycházely nové knížky, na které se stála fronta, protože těch kvalitních se vydávalo málo, aby si je lidi mohli mezi sebou půjčovat a tak se podporovalo socialistické soužití. Některé knížky se nesměly vydávat vůbec, ale ty stejně měly nevhodný obsah nebo je napsal autor, který se nechal uplatit ošklivými americkými petrodolary a buď odmítal sdílet socialistický ráj a raději emigroval, aby živořil v kapitalistické bídě, nebo měl nevhodné myšlenky, které by mohly nabourat a poškodit čisté a jasné smýšlení socialistického člověka.
Taky filmy se točily kvalitní, a né že né. Jenomže znáte umělce, do každého díla by nejraději dávali nějaké skryté významy snižující a poškozující skvělé myšlenky socialismu, takže se to všechno muselo v zájmu pracujících hlídat komisí, která raději závadné snímky mezi pracující lid nepouštěla. Jaká to byla skvělá doba, když se člověk mohl spolehnout, že nenatrefí na ideologicky závadný obsah! Co bychom dneska za to dali!
Ještě horší to bylo s hudebníky. Pravda, měli jsme uvědomělé soudruhy, například Michala Davida, Helenku Vondráčkovou, Standu s Péťou nebo Káju Gota, kteří byli zárukou vysoké umělecké kvality a přitom si nepotřebovali zajišťovat popularitu pokleslými a vulgárními narážkami na socialistické zřízení, jako to dělali mnozí jiní. Jenomže tu právě byli i ti jiní. Co se třeba s těmi folkáči Mirek Šlouf, chudák jeden, natrápil! A přitom to myslel tak dobře! Ale copak folkáči, s těma to ještě šlo, ti si vzali ten svůj kotlík, zalezli někam do lesa, kde je jenom občas zmlátila policie, aby je i sebe udržela v dobré fyzické kondici a ve stálé bdělosti, ale jinak byli celkem hodní.
Mnohem více odpuzovaly slušné pracující ty hrozné vlasaté máničky, které poslouchaly pro socialistického člověka absolutně nevhodnou hudbu se zcela nesocialistickými texty. Západní propaganda uvedla tyto soudruhy na scestí a oni pak obtěžovali svoje okolí výstředním oblékáním, hlasitým chováním, opilstvím, na které navazovaly výtržnosti, ti nejméně socialističtí dokonce podlehli drogovým svodům a kouřili tu hroznou a strašlivou marihuánu!!! Jen považte!!! To si socialistický člověk jednou dvakrát zakouří a již je ve vleku této strašné drogy, která z něj za chvíli udělá naprostou nesocialistickou vysmátou trosku.
Problémy dělala také mládež, která pod vlivem zahraniční propagandy a četných domácích zkrachovalců nebyla tak nadšená z pionýrské organizace a mermo mocí chtěla trávit svůj volný čas podle pravidel kapitalistického, ideologicky zcela nevhodného a škodlivého skautingu. Lilie by chtěli nosit, sliby skládat, holomci! Rychlé šípy uctívat, nikoliv Modrou pětku a Strážce, byť to bylo velmi snaživě od Foglara okopírováno. Naštěstí se podařilo do většiny oddílů, které ke skautingu inklinovaly, umístit nějakého práskače, takže se bezpečnost vždy dověděla o podloudných aktivitách mládeže uvedená na nesprávnou nesocialistickou cestu. Mohla tak vhodně zapůsobit na nezvedenou mládež, například vyhrožováním, vyhozením ze školy a většinou taky rozbitím držky. Ale soudruzi, bylo to myšleno upřímně, v zájmu těchto mladých lidí! Dát ideologicky pomýlenému nesocialistickému člověku na fízlárně nakládačku, vyrazit mu zuby a do krve ho zmlátit, vždyť to je jen a pouze pro dobro těchto pomýlenců! Ono se to soudruhům příslušníkům nemlátilo soudruhy nezvedence, máničky a disidenty s lehkým srdcem, to mi věřte!
Můžete mi tedy říci, co tam tom socialismu bylo tak špatného? Vždyť jsme se měli tak krásně…

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..