Slalomy pod Borskou přehradou se vydařily doslova a do písmene po všech stránkách. Bylo hezké počasí, Kuba zajel všechny branky, na deblu startovaly jenom tři posádky, takže jsme byli i na bedně, Vojta udělal na singlu velké pokroky a Vítek se taky lepší a lepší.
Pro Kubu jsou slalomy v Plzni již třetím závodem „v kariéře“ a letos je poprvé jede na slalomové lodi. Přes léto potrénoval, takže už na trati nebude jenom tak do počtu 🙂 Vojta se zlepšil na singlu, navzdory minimálnímu množství času na trénink, už na ostatní tolik neztrácí. Vítek zrychlil průjezdy branek, ale na dlouhých rovinkách by potřeboval zrychlit. Letos jsme poprvé měli i debla, v sobotu jsem jel s Vítkem a v neděli s Vojtou.
Na deblu jsme nejeli špatně, ale přeci jenom, rezervy tam jsou 🙂 Já jsem byl rád, že jedu o závod víc a kluci měli zážitek 🙂
Kuba se s tratí popasoval velmi dobře, dokázal vždy v jedné z jízd zajet všechny branky. Zatím nemá odhad na přesazené branky, ještě si je neumí sám od sebe nadjet, takže ho to občas poslalo mimo povodu, ale to jsou detaily, na kterých se zapracuje.
Díky tomu, že se pořád někdo chystá na start, závodí a nebo dozávodil, tak nám ten den tak nějak příjemně ubíhá. Volné chvíle tráví děti buď ve vodě, nebo v autě sledováním filmů.
Večer je vyhlášení předžáků a veteránů, kde mám ovšem smůlu, protože veteránů přijelo mnoho a na mně se nedostalo 😀
Večer trávíme nejdřív u auta, následně pak u stánku. Kolem desáté tam dotáhnu kytaru a vznikne z toho krásný večírek ( i když přiznávám, že jsme asi byli trochu hluční 🙂 ). Dokonce se přidal i houslový doprovod, takže jsme si zabékali skutečně náramně.
Ráno mě děti v osm budí s tím, že je porada. No, dneska se poradí beze mně 🙂 Vrháme se do závodění, na deblu Vítka vystřídal Vojta. Kuba jede první jízdu slušně, ve druhé mine několik branek. Mára se v první jízdě cvaknul při pokusu vrátit se do neprojeté povody pod hrází, což ho natolik vyhecuje, že ve druhé jízdě končí na skvělém třetím místě.
Vítek si na singlu po první jízdě drží třetí místo, ovšem ve druhé ho Jonáš Pinkava odsune na bramborovou pozici.
Odpoledne se obloha zatahuje a při vyhlašování začíná pršet. Balím stan za stále silnějšího deště a jako jedni z posledních opouštíme závodiště.
Na to, jak se mi prostředí pod Borskou přehradou nelíbí a vodově je to o ničem, tak se mi ty závody začínají zamlouvat. Pojedeme sem minimálně třikrát, dokud bude Kubík jezdit za předžáky. No a pak se uvidí 🙂 Tož tak.