Jak jsme ujížděli větru, dešti…

Na víkend jsme to měli naplánované celkem precizně. Vydáme se směrem k Náchodu, tam někde zakempujeme, podíváme se po okolí, navštívíme Babiččino údolí a tak všelijak podobně. Jenomže chvíli před odjezdem se to celé kapku zvrtlo…

Při své pracovní činnosti jsem zaregistroval varování před extrémně silnými bouřkami s krupobitím a lámáním stromů právě v regionu, kam jsme měli namířeno. Zvolili jsme tedy náhradní variantu a nymísto na severovýchod jsme jeli na jihozápad. Konkrétně do Anína na Šumavě.

Tam jsme dojeli a je pravda, že bouřky se nám vyhnuly. Jenomže byl večer a na Šumavě vytrvale lilo a lilo. Stavět stan v tom dešti se nám úplně nechtělo, tak jsme se snažili sehnat něco pod střechou. A štěstí se na nás usmálo, v kempu v Radešově měli na jednu noc volnou chatku!

V Radešově se zabydlujeme v chatce a protože v kempu chcípl pes a ráno moudřejší večera, jdeme spát. Ráno zjišťujeme, že se počasí ustálilo a pršet asi jen tak nepřestane. Po krátké návštěvě infocentra v Kašperských horách se přesunujeme opět, tentokrát do Blatné. A dobrá věc se podařila, dešti jsme ujeli

Pár kilometrů za Blatnou nalézáme kemp, kde rozbíjíme stan a vracíme se zpět do města. Cestou si dáváme vynikající kávu v pražírně kávy v Sedlici, kluci si na náměstí kupují zmrzku. Procházíme si zámeckou zahradu, v místní kavárně se seznamujeme s pohnutými osudy rodiny jejich majitelů. Kavárnu otevřeli v roce 1927, v roce 1949 o ni přišli…

Večer v kempu zjišťuji, že zde probíhá akce na Otavskou dvanáctku od Dudáka, což je velmi chutné pivo a stojí pouhých dvacet kaček! No, nekup to, za ty prachy, že 🙂

Kluci objevili trampolínu, takže skáčí a skáčí, až jsou úplně uskákaní, hlavně Kuba.

V neděli se přesouváme do Katovic, kde nafukujeme paddleboard a koupeme se. Bohužel si Vítek odřel při plavání nohu a na paddleboard už neměl ani pomyšlení. Jeho hlavní snahou bylo po jedné noze odskákat z dosahu Martiny, která mu chtěla ránu vydezinfikovat 🙂

Já využívám příležitosti a chystám se na svou první pořádnou jízdu. A sice z Katovic do Strakonic. Nejsem si úplně jist, jak to dopadne, protože zatím jsem byl na paddleboardu jenom chvíli, ale po několika desítkách metrů zjišťuji, že je to neskutečně skvělý způsob cestování po řece. Otava navíc není vyschlá jako obvykle v tuto dobu a příjemně teče. Do větších peřejí si raději kleknu na jedno koleno, ale jinak je to v pohodě. V kempu Podskalí jsem za čtyřicet minut. Na rozdíl od jiných plavidel se mi u paddleboardu líbí snadná přenositelnost.

No a pak už nás čeká cesta domů… Tož tak.