Voda po letech s pořádnou vodou

Na vodu jsme měli jet v pondělí, jeli jsme v úterý, namísto Lužnice jsme vyrazili na Sázavu, přetahování mělčin jsme vyměnili za peřeje Stvořidel, ale užili jsme si to náramně.

Před odjezdem na vodu jsme byli na závodech v Plzni, odkud jsme odjížděli za stále houstnoucího deště. Lejt mělo i celé pondělí a v noci na úterý. Já jsem byl navíc po víkendu v Plzni poněkud použitý a jestli jsem po něčem toužil, tak to byla postel a nikoliv časné ranní balení odjezd vstříc deštivému kempování. Měníme tedy plány a ve finále se rozhodujeme vyrazit v úterý ráno. 

Přijíždíme do startovacího kempu a navrhuji odvážný nápad – pojďme si sjet Stvořidla, když je na ně ideální voda. Nápad je schválen, takže se přesouváme na nástupní místo. Odvazujeme lodě, převlékáme se do vodáckého a šíbujeme auta do kempu. Zpátky jedeme vlakem, jako za starých časů…

Nasedáme do lodí a vydáváme se vstříc dobrodružství. Voda krásně teče a za chvíli tu máme první peřeje. Na lehké kánoi jenom s Kubou je to parádní svezení, pouze v jedné peřeji na mě číhá kámen, na který lod dost brutálně dosedne a vznikne tak do lodi menší díra. Naštěstí propouští jen minimálně vody. 

Postupně začíná přituhovat, v jedné peřeji se cvakne Petra a její kajak mizí v dáli. Dostihnout ho není problém, ale když ho předjedu, tak než zaparkuji u břehu, vytáhnu kánoi i s Kubou na břeh a jdu ho chytit, tak mi mezitím zase uplave. Naštěstí se o kus dál chytí za kámen, takže ho konečně mohu vylovit. 

Petru zatím naložil Dandy a následně plavou oba dva. Dandy ztrácí pádlo, v lodi povážlivě zapraskalo, ale naštěstí nic vážného. 

To už jsme na dohled kempu, kde parkujeme. Převlékáme se do suchého a protože se nedá nic jiného dělat, mizíme do hospody. Pršet má až do večera, takže se v hospodě příjemně zabydlujeme. Děti hrají Bang, my na kytaru. Mojí produkci oceňují dva štamgasti, kteří hudbě velmi dobře rozumí – s kapelou byli kdysi na Portě a skončili šestí, a soutěžili s nimi mimo jiné i Hoboes. No tak to teda před sebou smekám 🙂

Večer konečně déšť polevuje, čehož využíváme na stavbu stanů. Pak ještě chvíli posedíme u piva a jdeme spát. 

Ve středu zlomíme náš rekord v počtu ujetých kilometrů – 17 jsme snad nikdy nedali. Nocujeme v kempu u korfbalisty, což je kemp, kde hned při prvním setkání se správcem, nebo majitelem, nebo kdo to vlastně byl, probíhá ve stylu “proč si ty stany stavíte tady, to se mě musíte nejdřív zeptat, co kdyby to tady někdo měl zamluvený…” Na náš dotaz, jestli to má někdo zamluvený, odpoví záporně, ale mohl by mít. Nakonec nás nechává být. Před odjezdem si dáváme pivo, ale něco tak hnusnýho bych ani od Staropramenu nečekal… Prostě jaký pán, takový pivo…

Vodákování až na tu porci kilometrů bylo fajn, situaci nám ulehčil slušný průtok Sázavy. Zastavujeme se ve Sluneční zátoce a pořizujeme společnou fotku u Jestřábova památníku. Večer děláme konečně oheň, počasí nám přeje. 

Čtvrtek je náš poslední den na vodě. Cestou nás čeká jez s luxusní vlnou a finální odměnou je nám kemp s poživatelným pivem, konkrétně Bernardem. Máňa s Justýnou připravují pro kluky cestu za pokladem, za což jim patří velký dík. Ještě před tím ale dochází řada na hru, o kterou Kuba žadoní už od příjezdu – obíhací Člověče nezlob se. Dělíme se na tři družstva, kluci, holky a dospělí. Toník dobrovolně posiluje nepočetný tým děvčat a pak už se vrháme do házení kostkou, běhání a hraní. Vyhrávají kluci, jsem rád, že to netrvalo moc dlouho 🙂 

Večer odjíždí Dandy s Justýnou, dáváme decentní večírek u ohně a jdeme v relativně brzkou dobu spát. 

No a v pátek už jenom zabalit a hurá domů…