První komár letos

Je to naprosto banální historka, která nic neřeší, ale to nevadí. Závěr dnešního krásného dne mi zpestřil komár. První. Letošní. Prostě a jednoduše první letošní komár. Bzučel mi u ucha, nedal mi pokoje, nedopřál mi klidu u lahvové jedenáctky.

Jsem tvor mírumilovný, ale co je moc, to je moc. Chvíli jsem se mlátil do hlavy v oblasti kolem ucha, kde nejvíc bzučel. Ale nic to platné nebylo. Tak jsem se zvedl ze židle, rozhlédl se ostřížím zrakem, posíleným mocnými dioptriemi na čtení, a hle. Seděl si zespoda na poličce a myslel si… no, nevím, co si takový komár myslí, tak tady nebudu nějak extra fabulovat, prostě si něco myslel. Případně si nemyslel vůbec nic, v komárech se jeden nevyzná. Ale je to fuk.

Chvíli jsem řešil, jestli ho mám připlácnout na poličku, nebo tlesknout pod ním – to je výborné na zabíjení much, protože ty jsou rychlé a nepočkají, a takhle se dají přečůrat. Komár je přeci jenom pomalejší. Tak jsem to risknul a připlácl ho na poličku. Ta to naštěstí přežila, na rozdíl od komára. Ten si už nezabzučí, leda tak v komářím nebi. No a já mám klid, abych sepsal tento článek, který lidstvo nikam neposune, citovat se to taky nikde asi moc nebude, ale to nevadí. Hlavní je, že si můžeme tímto oslím můstkem přiblížit písničku od Slávka Janouška Poslední komár letos. On měl posledního, já mám prvního. Ema má maso, ó my se máme 🙂

Tož tak.