Díky dobrodiní rodiny Staníčků jsme mohli přebývat na jejich luxusní víkendové haciendě ukryté v neprostupných šumavských hvozdech a užívat si výletů po okolí. Vyšlo nám počasí, viděli jsme vlky, nasbírali houby, borůvky i jahody, navštívili hrad i horské jezero a otužili jsme se. No, krása nesmírná…
V chalupě byla pec, ve které jsme sice netopili (protože to nebylo potřeba), ale kluci se na ní uhnízdili a udělali si tam své stanoviště.
Warning! Obsahuje nahotu! Řekl jsem si, že se každý den ráno půjdu otužit do místního potoka. Když jsem to nabídl klukům, překvapivě se přidali a dokonce v tom vydrželi po celý týden. Takže jsme měli ranní otužovací rituál 🙂
První výlet jsme podnikli na Černé jezero. Zvolili jsme opačný postup, než většina návštěvníků a šli tam obvyklou sestupovou cestou, což se ukázalo jako prozíravé. Na obrázku je liduprázdná idylka, ale jenom proto, že jsem ořízl ty lidi okolo. Ale bylo jich tam snesitelně. Cestou jsme trhali borůvky a lesní jahody.
Před cestou jsme se posilnili v místní cukrárně. Vítek si s mámou jistě domlouvá něco tajného 🙂
Naší pozornosti nemohl uniknout hrad Velhartice, který mně naprosto uchvátil. Vůkol lesy, samotná stavba zajímavá kombinace hradu a zámku. Buška z Velhartic muselo jistě jako patriota a milovníka tohoto místa namíchnout, že umřel v Itálii, a ne tady.
Společná fotka s mládeží u zbytku jedné ze zdí. Vyslechli jsme kus přednášky průvodce a nechápu, že nikdo z návštěvníků neznal Buška z Velhartic. Takové to bylo ta komančů známé víno, dokonce o něm Samson zpívá v jedné písničce (proč svět je rub a líc a všechno míň než nic já ptám se Buška z Velhartic po pátej flašce, kde tě k čertu mám a proč si tady hlavu lámu, pro nějakou jó cizí dámu, kdo by zastavit chtěl čas, já měl ji rád…)
Při procházce Velharticemi jsme narazili na řezbářství. Měli tam krásné betlémy a další věci. Naši dva pejskomilové si nemohli nechat ujít fotku s vyřezanými hafany.
Udělat společnou rodinnou fotku není vždy snadné 🙂 A jen tak mimochodem, i na této fotce je pes 🙂
Ve středu jsme měli sraz s Dandyho famílií a společně jsme navštívili oboru s vlky v Srní. Měli jsme kliku, běhali kolem můstku pro návštěvníky, takže Dandy je viděl teprve teď, i když už tam byl asi čtyřikrát.
Jsou to velmi zajímavá zvířata, která jsou zajímavá například tím, jak ve smečce komunikují. To, že se domluví na lovu nějaké zvěře, mi přijde normální. To, že po úmrtí alfasamce nebo alfasamice společně diskutují, jestli ho nahradí někdo ze smečky nebo se pokusí sehnat někoho „zvenčí“, mi přijde úžasné. Zvěř žerou i s chlupama, část vyzvrátí, zahrabou a pak jí vyhrabou, když je zrovna hlad. V lese jsou celkem maskovaná, což je vidět na fotce.
Kubík si v návštěvnickém centru vybral dárek k svátku, malé plyšové vlče. Vítek, který je na tyhle věci expert, mu vybral jméno Šumík podle Šumavy. Do smečky k Pajdovi a Bobánkovi tak přibyl další kousek 🙂
Ve čtvrtek jsme vylezli na Pancíř. Bylo to dost do kopce, ale naskytl se nám tam takovýhle krásný výhled.
Na vrcholu jsme navštívíli restauraci, kde měli dobré pivo. A udělali jsme si tam tuhle krásnou rodinnou fotéčku 🙂
Cestou zpátky jsme z dřevěných kostek složili tetřeva.
Cestou domů jsme se zastavili v kempu Radešov. Kluci si chtěli užít Otavu, ale nakonec tam vlezl pouze Vítek s Kubou.
Vítek ukecal mámu, aby tam vlezla alespoň po kotníky a udělala si s ním fotku 🙂
Poslední zastávkou byly Kašperské hory. Měli tu dobrou zmrzlinu a taky kašnu, ve které byla voda do oblouku. No fakt, mrkněte na fotku 🙂
