Vojta s Vítkem mají rádi hudbu, Vítek si dokonce zpívá víc a v ranějším věku než Vojta (ten má od nějaké vědmy dokonce předpovězeno být vynikajícím houslistou citlivé duše, tak se nechme překvapit). Ale zatím si zpívají, dost často společně, což je báječné. Hezky se to poslouchá, i když slyšet padesátkrát za sebou něco ve stylu „Byl jeden pán… Vítku, zpívej taky… Byl jeden pán… Vítku, přidej se… Byl jeden pán…“ už člověka dokáže notně vykolejit.

Pokud vám to na první pohled nic neříká, tak se jedná o úvod písně Kozel od Nohavici.  Ovšem i bajka o lasičce a sýčkovi omílaná neustále od rána do večera už mi začala způsobovat mírné bolení hlavy… 🙂

S radostí jsem kvitoval, že Vojtova učitelka ve školce je v rámci jedné scénky naučila Okoř. Pravda, musel jsem si text kapku oprášit, protože už jsem ho fakt nedal dohromady z hlavy, ale nakonec to dopadlo. Ještě klika, že máme ty internety dneska 🙂

Vedle traddičníchh dětských písniček od Svěráka s Uhlířem či již zmíněného Nohavici mají kluci rádi i písně nedětské, tedy dospělé. Zajímavé je, že si je oblíbili bez toho, že bychom jim to nějak nutili. Prostě – najednou to tu bylo 🙂

Největším hitem je bezesporu píseň Sáro od Trabandu, v těsném závěsu je Čau Amore od Hudby Praha. No a Traktor od Visáčů jsem Vojtovi zahrál cíleně, ovšem zůstáváme pouze u refrénu. Celý song mi přeci jenom přijde příliš drsný… No, takže vám přejeme hezký poslech 🙂