Je na čase, aby ti naši mladí přestali růst jako dříví v lese a začali něco pořádně dělat. Půjčil jsem si tedy od Dufína dětský kajak, přibral k tomu svého singla a vyrazili jsme na chalupu. Spojíme koupání s plácáním na kajaku a uvidíme, třeba to kluky bude bavit. Já toho využiju a procvičím si asi po třech letech eskymáky.

Vojtu to bavilo, taky Vítek jevil jisté nadšení, ale pak už jezdil jenom Vojta. Když jsem zjistil, že se udrží sám v lodi a nejeví tendenci se zvrhávat, vlezl jsem si na singla a projeli jsme spolu rybník tam a zpátky. Pak ještě několikrát a už to dokázal rozjet tak, že jsem musel pádlovat, abych mu stačil.
S Dufínem jsem následně domluvil docházku na tréninky Spartaku Modřany – tak se nechme překvapit.
No a teď k tomu pozoru a jazyku. Měl jsem na chalupě v úmyslu uklidit tašky ze zahrady souseda, který jsem tam loni naházel, když jsem opravoval střechu. Nechápu, že kolem toho furt prudil, vždyť to tam nebylo ani celý rok… Pravda, jel jsem to uklidit už několikrát, ale jednou jsem zjistil, že je jich víc, než jsem myslel, pak zas bylo šílený vedro, další termín se mi zase nechtělo nic dělat… no, znáte to 🙂
Když jsme tedy plánovali program na druhý den, neprozřetelně jsem klukům řekl, že ráno brzy vstaneme, abychom rychle uklidili ty tašky, a pak se vydáme na kolo nebo na kajak. Brzkým ránem jsem měl na mysli tak devátou hodinu. Jiného názoru byli ovšem kluci, kteří dorazili k nám do pokoje v 6:45 a Vojta mi hned sděloval „táto, říkal jsi přeci, že ráno brzo vstaneme a půjdeme na ty tašky!“ No, co na to v 6:45 říci…