Heorický výkon na hranici lidských možností, a možná i za nimi, který mi vynesl cílový čas pod dvě a půl hodiny a splnil mi tak můj tajný sen, Vítkovo třetí místo mezi mládežníky, pan prezident Pavel mezi účastníky, dva epické večírky a Český Krumlov, který se prostě neokouká… Tak nějak by se dal shrnout KVM 2025.
V pátek dorážíme s Kubou, Vítkem a dědou na parkoviště v ČK, kde máme sraz s Kájou. Ten nás odveze k Papouchovi, odkud se vydáváme na tréninkové splutí. Letos asi naposled, páč už jsme tak dobrý, že to nepotřebujeme :-) Na prezentaci dostáváme letošní čepice, opět krásný a praktický doplněk šatníku :-) Letos poprvé nebydlíme u Lenky, ale v penzionu ve městě, takže můžeme večer vyrazit do hospody. Což také úspěšně činíme poté, co dorazila většina účastníků zájezdu, Vojta s Naty přijeli přímo ke stolu :-)
Ráno je klasicky adrenalinové (alespoň tedy pro mě – jsem již sice postarší člověk, ale k flegmatickému přístupu to mám pořád dost daleko :D), což má tu výhodu, že se nemusím před startem nějak extra motivovat a nabuzovat na výkon :-) V Pískárně necháváme Kubovi paddleboard, my se vysazujeme v Rožmberku. Po příchodu na závodiště jednak zjišťuji, že letos závodí i pan prezident, takže mě nepřekvapuje, že potkávám Jéžu s rodinkou. Jakožto nejvyššímu řediteli všech vodáků mu adresuji stížnost na neakceptovatelné chování pořadatelů ve Strakonicích, kde nás v sobotu v časných ranních hodinách vyhodili z vyhřáté hospody na mráz :-) Jako závodníci přesi musíme mít odpovídající podmínky, abychom mohli podávat náležité výkony. Jéža slíbil, že si to vezme jako prioritu a zařadí to jako hlavní bod hned na následující schůzi :D Jsem rád, že máme tak zodpovědného předsedu :-)
Před startem nabíráme energii a cukry, pořizujeme tradiční fotku, kterou následně publikuji na instáč (viz foto, bez brýlí to jde těžko, ale naštěstí chlapci jsou dobře vychovaní a pomohou starému člověku v nouzi…), posloucháme Ládisův rapový příspěvek, když uzmul Šampusovi mikrofon (takže i Vojta, milovník rapu, si přišel na své :D ), a pak už se připravit a hurá na vodu.
Jak již bylo popsáno v úvodu, chtěl jsem se letos konečně dostat pod hranici dvě a půl hodiny. Z toho titulu jsem musel přehodnotit i svůj laxní přistup ke startu. Nejsem zrova příznivcem toho někde se mačkat a prodírat se dopředu, ale jak mi bylo vysvětleno, pomalým startem se dá ztratit poměrně hodně času. Naběhl jsem tedy akčně do vody, kus odpádloval v kleče (není to zas o tolik pomalejší a minimalizuje se riziko, že mě někdo sestřelí do vody). I když jsem navzdory předsevzetí na hladké vodě prakticky nic nenatrénoval, jde to celkem dobře. Co mě teda bolí nejvíc, jsou nohy, asi budu muset víc jezdit na inlinech :-)
Na Pískárnu dojíždím v použitelnějším stavu než loni a tím pádem se tam nezdržuji víc, než je nutné. Následuje nejotravnější část závodu před jezem ve Větřní. Teče to míň a míň a sil je taky míň a míň… Ale pak už se to zlomí a po drobné nervozitě u Papoucha (tady jsem vždycky plaval, tak co letos? Jo, bez ztráty kytičky!) se to zlomí a už se to blíží ke konci. Rechle, Lyra (tady teda plavu, zasekla se mi ploutev, naštěstí reflexy fungují, hned skáču na prkno a pokračuji, nicméně už jsem poučen zkušenějšími a příště průjezd necelé dva metry od pravého břehu) a finiš do cíle. A je to tam, 2:28 – můžu to jít oslavit :-)
Jako druhý dojíždí do cíle Vítek, který si tím zajistil i třetí místo mezi juniory. Za ním přijel Vojta, kterého už dojela větší část sjezdařů a kajakářů z Vyšáku a tak ztrácel čas čekáním na šlajsnách. Kluci měli slíbenou pizzu, pokud dají čas pod dvě a půl hodiny – no, nezdařilo se, další šance za rok :-) Ale rozumím tomu, že měli pomalejší prkna a chyběla jim ta kombinace letitých zkušeností a stařecké moudrosti, kterými disponuji já :-) „Pizzový“ limit se naopak daří prolomit Kubovi, který z Pískárny dojel pod hodinu dvacet, konkrétně za 1:18. Příští rok limit výrazně zvednu :-) Nečekal jsem, že se za rok zlepší o šest minut…
Odvážíme auto do penzionu a pak se vracíme zpět, abychom počkalli na vyhlášení. Celý proces trvá asi tak čtyři až pět piv, ale nakoneec se dočkáme. Vítek sen a stupních ani netvářil moc otráveně, což kvituji s povděkem :-)
Cestou z pivovarské zahrady se ještě s pánskou částí zájezdu zastavujeme v hospodě a já se pak vydávám na mejdan do pivovaru. Klacky z lesa jsem už nestihl, ale Akiu b.a. jo a bylo to parádní. Cestou k penzionu si užívám liduprázdný noční Krumlov a to je taková pěkná tečka za letošním KVM :-) Tak zase za rok. Tož tak :-)
