Tábor byl letos vzhledem k personální situaci jenom na dva týdny, ale i tak se podařilo Milanovi a spol. udělat podnik na tradičně velmi vysoké úrovni. My jsme to přijeli zbourat a šlo nám to dobře, o čemž svědčí fakt, že na louce nic nezůstalo.
Takhle například vypadají smutné zbytky kuchyně. A ještě nedávno jsme jí stavěli…
Tady je krásně vidět vzorná bratrská součinnost při demontáži stanu. Z Vojty vyrostl zdatný a samostatný táborník, což je skvělé. Kuba se letos na tábor bohužel nedostal, když mu vystavila stopku zlomená ruka, ale příští rok to snad vyjde.
Mizející podkova. Dělat tábor pro sedmičku dětí je fuška, mnohem větší než pro dvacet. Vypadá to jako nesmysl, ale když pošlete někoho na nákup, někoho do kuchyně, tak vám na program zbydou dva-tři hoši. A to není optimální. Ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Příští rok bude líp!
