
Klánovice patří k častým výletním cílům těch obyvatel hlavního města, kteří si chtějí otestovat své chopnosti přežití v divočině a touží poznat život ve své ryzí a drsné podobě, jak ho zažívali našei dávní předci. Před vstupem do zdejších lesů se doporučuje uzavřít kvalitní životní pojistku, ovšem vzhledem k riziku bývá dražší a ne všechny pojišťovny rizika klánovických hvozdů pokrývají.
Když vystoupíte z vlaku a vaše noha se zaboří do hluboké závěje na nástupišti, ozve se výstražné zabzučení a zavřou se dveře vlaku, který vám za chvíli ukáže svá koncová světla mizející v dálce – tak v ten moment vám začne docházet, že jste doopravdy tady a teď už je to jenom na vás. Tady už vám civilizační návyky nebudou nic platné, protože život v Klánovicích je oloupe z každého jako zručné ruce kuchaře kůru z pomeranče.


Když se zorientujete podle oblohy, busoly a staré zažloutlé mapy, vydejte se tím směrem, kde je v mapách zakreslena restaurace U Smolíků. Není snadné ji v hustém lese najít, ale odvážnému štěstí přeje. Po vyčerpávajícím pochodu vám její světla budou připadat jako dokonalý zázrak. Řada poutníků se svěřila, že měli na pokraji vysílení pocit, že blouzní a jde o nějaký přelud. Ale nebojte se, je skutečná.
Po otevření dvěří nálevny na vás dýchne čas doby dávno minulé. Prosté dřevěné lavice a stoly z nahrubo otesaných klád a záchody pamatující slavnou náštěvu Karla IV., který zde jednou zabloudil cestou do Bruselu. Ovšem chmelový mok je vařen podle osvědčené receptury prověřené staletími a vycizelované k dokonalosti. Jedinečnou atmosféru doplňuje hudba, drsná a temná jako celý tento zapomenutý kus světa.


