Vítkovo kvarteto pokřtilo ve středu 26. února v Lucerna Music Baru po 35 letech novou desku „Per to do mě, ať je po mně“ a byl to opravdu kvalitní kulturní zážitek. Atmosféra od první chvíle naprosto dokonalá, přestože kapela zahájila vystoupení několika kusy z nové desky. Ty většinou publikum moc neberou, protože je nemá naposlouchané, ale tady to bylo fuk.
Byl jsem LMB asi hodinu před koncertem, takže jsem si mohl dát v klidu pivo a pozorovat postupné zaplňování sálu. Jak už bývá u vystoupení většiny mých oblíbených kapel zvykem, prostor zaplňují převážně důchodci, netrvalo dlouho a zahlédl jsem první berle. Lepší už to pochopitelně nebude, ale stejně si to vždycky tak nějak uvědomím.
Člověk to ale musí vnímat i z té pozitivní stránky, že. Tak například v Malostranské besedě, když se otevřou dveře do sálu, člověk většinu dalších diváků hravě předejde, a ani nemusí moc kvaltovat… No nic, zpátky k Vítkáčům :-)
Koncert radostně plyne, není to žádná nabuřelá speciální show, jak na křtech většinou bývá zvykem. Postupně přichází na řadu největší pecky – Dunění, Bróňa, Johana… Chvíli před koncem se tak nějak mimochodem pokřtí nová deska. Jedním z kmotrů je hokejový idol z 80′ Jirka Hrdina, majitel tří prstenů za vítězství ve Stanley Cupu, který má k téhle muzice dost blízko (občas vystupuje s Vypsanou Fixou) a navíc (jako bonus) to má v hlavě dost srovnaný. Pražskej démon zazpívanej publikem a závěrečná Soudružka žena s geniálním houslovým doprovodem to celé ukončili. Krásné to bylo. Tož tak.
