Koupil jsem někdy loni Vojtovi nafukovací letadlo (které on samou radostí musel hned prokousnout, nicméně jsem ho izolepou zalepil, takže celkem neucházelo). Původně bylo myšleno že ho vezmeme na vodu a potáhneme za raftem. To se nějak nezrealizovalo, pak na letadlo padl prach zapomnění a objevil jsem ho až teďka. Hlavním popudem pro znovunalezení letadla byla Vítkova záliba v letadlech. Nad Modřany co chvíli nějaké letí (asi tu mají nějakou zkratku na letiště nebo co), takže on neustále hledí na oblohu a nadšeně na ně ukazuje.
Nastal očekávaný problém, a sice že letadlo chtějí oba. První odpoledne se to vyřešilo střídavou péčí – chvíli jeden, pak druhý. Následně si s letadlem mohl hrát Vítek celé dopoledne, protože Vojta byl ve školce.
Dnes ráno ovšem nastal zásadní problém. Martinu vzbudil asi tak v půl páté ráno usedavý Vojtův pláč. Po příchodu do jeho pokoje mohla na vlastní oči spatřit celý rozsah letecké katastrofy: letadlo se přes noc vyfouklo! Nafouknout letadlo v tuto velmi brzkou ranní hodinu ovšem Martina odmítla, takže to zbylo na mě. Asi ve čtvrt na šest mě vzbudilo Vojtovo volání a po příchodu do pokoje jsem byl požádán o nafouknutí letadla (o předchozím problému jsem neměl ani tušení). Vzhledem k tomu, že jsem v tento čas neměl příliš energie na nějaké diskuse, nafouknul jsem aeroplán s pokusem o vyjednání chabé dohody ve smyslu „já ti nafouknu letadlo a ty zhasneš a budeš ještě spát“, ovšem na její naplnění bych si nevsadil ani pětník (a dobře jsem udělal). Takže odpoledne mě čeká zásadní oprava vyfouknutého vzdušného korábu…