Soumarák byl, alespoň podle fotek, taková reklama na kýčovité počasí v přírodě, což ale nemění nic na tom, že tam bylo moc fajn. Děda si s Olinou a Tomášem užil vycházku po stopách převaděčů okořeněnou přechodem močálu, kde převaděči v nouzi mizeli socialistickým pohraničníkům, kteří se tam topili, takže tam za nima nešli. Naštěstí Tomáš dědovi přenášel e-kolo (na kterém tyhle výlety absolvuje, páč by to už neušel), takže to zdárně absolvoval. Celkem klika, že to ještě organizátor nevylepšil ostrou střelbou :-) Já jsem si to sjel na lodi z Pěkné do Nové Pece, což bylo moc pěkné, nikde ani noha – to bylo na tom úplně nejlepší… V sobotu odpoledne dorazila Martina a celé jsme to zakončili večírkem v hospodě a následně u ohně.
V pátek večer mě poněkud vypekla hospoda, protože když jsem se konečně po stavbě postele v autě, stanu a dalších aktivitách dostal k její návštěvě, tak zavřela.
Ráno vše klapne na jedničku, Olina s Tomášem doráží na čas a berou dědu do Žlebů na začátek vycházky, já v poklidu stíhám vlak z Nové Pece do Pěkné. Je krásně, navíc nikde ani noha. První člověk, kterého potkám od vystoupení z vlaku, je rybář na Lipně. A pak že se u nás nedá jet voda bez lidí :-)
Odpoledne doráží Martina, kterou Vítek tak dlouho přesvědčoval, že prostě musí jet, až jí nedalo a vyrazila. Po návratu dědy s Olinou a Tomášem zjišťujeme, že výlet byl trochu hardcore, asi nikoho nenapadlo si tu trasu pro jistotu projít, ale díky Tomášově pomoci to nakonec děda zdárně absolvoval, byť byl poněkud zničený a v bažiny pohltily jeho pláštěnku z kola. Ještě klika, že ne celé kolo.
Odpoledne a večer strávíme dílem v hospodě a dílem u ohně, a ráno se pak vydáváme k domovu. Svůj úmysl zajet si zapádlovat do Vrbného přehodnocuji vzhledem ke klimatickým podmínkám, protože dost fouká a je celkem kosa. Snímek je tedy hlavně ilustrační a zachycuje náš rodinný kanystr, který s námi jezdí na vodu a různě na dovolené už asi tak padesát let. A je to stále fešák, že :-) Tož tak.
