Jako ať si každej pořídí zvíře, jaký chce, je to jeho boj, ale já bych si psa nepořídil primárně pro jeho socializační funkci. Představa, že budu znát řádově další desítky lidí, budu muset chodit ven, i když nechci, budu muset absolvovat množství „smalltalků“ s jinými majiteli čtyřnohých kámošů, řešit kam má nebo nemá pes běžet, co má čuchat nebo nečuchat, kdy má štěkat nebo neštěkat, myslet na to, že musím domů, protože pes – ne, fakt ne. Zlatá želva a Blackie :-)

Nicméně tenhle „plastikový kámoš, s nímž je radost pobývat“ vypadá fakt dobře. Kdyby to někoho zajímalo, mají ho třeba na Alze „za lidových“ 98.100,- kaček (večer objednáš, ráno… však to znáte…). Ale zase ušetříte za veterináře, poplatky, poničený nábytek a to žrádlo taky není zadarmo. Je tady jeden malý dovětek – pokud jste Stopařova průvodce po Galaxii nečetli, tak je dobré doplnit kompletní citaci týkající se reklamního oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation:

Reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation definuje robota jako „vašeho plastikového kámoše, s nímž je radost pobývat“. Stopařův průvodce po Galaxii definuje reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation jako „bandu nemyslících pitomců, co půjdou první ke zdi, až nastane revoluce,“ a v poznámce dodává, že vydavatelé hledají zájemce o místo dopisovatele v oboru robotiky. Zvláštní je, že jisté vydání Galaktické encyklopedie, které k nám šťastnou náhodou propadlo časovou trhlinou z doby ode dneška za tisíc let, definuje reklamní oddělení společnosti Sirius Cybernetics Corporation jako „bandu nemyslících pitomců, co šli první ke zdi, když nastala revoluce“.

Ovšem velmi často si ty průzkumy dost protiřečí. Jednou se dočtete, že víno je nejlepší bílé, jiný výzkum zase nedá dopustit na zdravotní benefity červeného vína. Člověka, jehož osobnostní integrita není úplně nejpevnější, tohle snadno rozhodí a může to vést tak daleko, že se rozhodne vzdát svého oblíbeného koníčku. Ovšem tady je potřeba, aby nastoupil zdravý rozum (což se mi teda dneska píše dost těžko, protože zdravým rozumem se zaštiťuje kdejaký debil, který nejenže nedisponuje rozumem zdravým, ale zhusta nedisponuje rozumem vůbec žádným). Dám takový příklad: Já mám rád kafe, ráno bez něj moc nefunguju a uvařit si ráno frenchpress kávy je prostě něco úžasného. Nenechal jsem se proto stresovat výzkumy, které pití kávy označují jako cestu zkázy a zmaru, ale našel jsem si seriózní vědecké pojednání o tom, jak je pití kávy zdravotně prospěšné. A je to.

V poslední době je zase módní hejtovat pivo. Co náhoda nechtěla, našel jsem dneska na Instagramu tenhle naprosto seriózní vědecký fakt. No řekněte, přece si nechcete nechat ujít příležitost, jak zlepšit fungování svého mozku? Tak na zdraví! Tož tak.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený knowledgebyfact (@knowledgebyfact)

Štípačka na dřevo podtrhuje současné trend návratu k přírodě. Je vyvedena v krásné červené barvě v kombinaci se stříbrnou barvou kovu a její křivky jsou vzácnou symbiózou nedčasového designu, praktičnosti a vrcholu esetična. V obýváku teda nemá jinou funkci než zabírat místo a překážet, ale těmito malichernostmi si přeci nebudeme kazit radost, že. No řekněte – nemáte při pohledu na tu nádheru nutkání pořidit si ji taky?

Tak například Vojta se vyděsil, že bude muset dělat dvakrát závěrečné zkoušky pro výuční list. Co když ty druhé neudělá? Já si na druhou stranu můžu užít dvojí oslavu narozenin – a to se vyplatí :-) Taky je výhoda, že když se mi nepovedu jedny závody ve Strakonicích, je šance na reparát. Problémem ovšem je, jestli se tomuto kalendáři přizpůsobí i zbytek vesmíru. Já bych byl pro, červen je fan a dát si ho ještě jednou by nemuselo být špatné. No, necháme se překvapit :-) Tož tak.

Ano, pochopili jste to dobře (pro ty méně chápavé či více natvrdlé, je jedno, jak si to kdo přebere, je tu i akční ilustrační obrázek pořízený chvíli poté, co mi toto zákeřné lejstro Marek donesl), jde o daňové přiznání, prohlášení či jak se to vlastně jmenuje. Ale chci vás upozornit, že na jméně zde nezáleží. Jde totiž o mnohem víc…

Osobně si ověřil, že na rozdíl od kocoviny, tady si nejde sednout, chvíli trpět a prostě počkat, až to přejde. Kdysi jsem to zkoušel, nenápadně jsem lejstro zasunul pod hromadu papírů na stole, ale nepomohlo to. Stejně jsem musel jít za účetní a čelit celé řadě tajuplných dotazů, jestli si uplatňuji daně, slevy a tak dále. Výhodou sňatku se mzdovou účetní je fakt, že se mi každoročně dostane polopatického návodu (tedy jako pro čerstvého absolventa mateřské školy), jak tuto zapeklitou situaci řešit a do kterého okénka co napsat, kam se podepsat a co zaškrnout. Musím přiznat, že Martina s kolegyněmi se tím královsky baví, když své partnery či známé navigují v nepřehledném labyrintu pokynů, chlívků na vypisování čehosi a zaškrtávacích políček.

Takže papír jest řádně vyplněn a být v tomto neznalým zelenáčem, měl bych pocit, že mám vyhráno. Jenomže ouha. Občas se stane, že si s paní účetní v práci úplně terminologicky nerozumíme (kulantně řečeno) a ona po mně chce, abych tam něco dopsal či vyplnil, že to tam má být jinak. Jdu to telefonicky konzultovat s Martinou, která mi jasně řekne něco ve smyslu, že muž s koženou brašnou nesmí projít za žádnou cenu, načež já se opět odeberu na účtárnu a v diskusi s paní účetní – protože odborně nemám šanci se s ní měřit – používám všezahrnující argumenty typu „ale žena mi říkala“ a podobně. No, nakonec se vždycky nějak dohodneme :-) Takže pro letošek to mám z krku… Tož tak.

Jo, a tady jsem vložil ukázku, jak se s tím vyrovnal Bernard Black ve skvělém seriálu Black Books :-)

Bohužel mě k tomu zatím nic nenapadlo. Ale nevěším hlavu, nebyl jsem tam naposledy a jednou to určit přijde. Tak aspoň ta fotka :-) Tož tak.