Přiznám se bez mučení, že odezd na další týden dovolené ve mně vyvolával hodně smíšené pocity, protože jsem se už s lehkou paranoou děsil toho, co se zase stane. I Na druhou stranu mně poněkud uklidňoval fakt, že vzhledem k naštípnutým žebrům a tím pádem výrazně limitované možnosti vyvíjet nějakou fyzickou aktivitu se určitě zmenšuje i šance, že utrpím nějakou zdravotní újmu. Abyste nebyli zbytečně nervózní a ve stresu, což není zdravé, tak vám prozradím, že to dopado dobře a i když se jedna vosa vyskytla, zase v pohodě odletěla :-)
Z místních pamětihodností jsme navštívili synagogu v Hartmanicích a Dobrou Vodu u Hartmanic, staré poutní místo se studánskou s údajně léčivou vodou (to jsme tedy nevyzkoušeli). Synagoga je krásně zrekonstruovaná a je v ní expozice spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Pokud pojedete kolem, uurčitě to stojí za vidění.
V Dobré Vodě je vedle léčivého pramenu k vidění nejenom krásný skleněný oltář, ale skleněná je i celá výzdoba kostela. Za kostelem je hřbitov, který následkem odsunu původních obyvatel zpustl a dnes je obnoveo pouze několik náhrobků. V rodném domě Dr. Šimona Adlera, významného rabína, pedagoga a učence, je muzeum židovské přítomnosti na Šumavě, české pomoci státu Izrael v kritickém roce 1948 a následné otočce vedoucí k politickým procesům s antisemitistickým podtextem (Slánský, Clementis) a k židovskému náboženství.
Hezkou procházku jsme si udělali z Hojsovy stráže do Hojsovy stráže. Byl to sice trochu hardcore, protože se šlo nejdřív dost prudce dolů, aby se následně (zcela logicky) šlo zase dost strmě nahoru. Cestou jsme nepotkali ani nohu, kolem byly spousty (překvapivě často velmi sladkých) ostružin, navíc se ještě občas dalo natrhat i pár malin.
Nejlepší tečkou za výletem pak byla restaurace v penzionu U Röselů, kam jsme přišli na pokraji smrrti hladem, žízní a vysílením. Velmi milá paní domácí nás zachránila domácí tlačenkou a smažákem. Delikatesnost obou pokrmů byla ještě umocněna naším celkovým vyčerpáním (jak jsem již psal) a zodpovědně mohu říci – kam se na tohle hrabou lahůdky z Michelinských restaurací :-)
Aby ten informační výčet byl kompletní, tak je pořeba zmíniti tu vosu. Lapila se nám v hospodě v Hartmanicích do prázdné sklenice od pomelogrepového Birelu, takže bezprostřední nebezpečí nehrozilo. Jako správný ochránce přírody jsem jí následně vyexpedoval otočením sklenice dnem vzhůru – utopit se v pomelu určitě nebude žádná výhra, to bych nikomu nepřál… Ani vose :-) Tož tak.
* * *
