Kolmani.eu

Strakonice bez vody, ale zase nebyla zima…

Filip Kolman — Mon, 05 Oct 2026 17:09:37 +0000

Říjnové Strakonice se jely za krásného slunečného počasí, ale suché léto se podepsalo i na stavu vody v Otavě a závody se startovaly pod hrází. Kuba si pro jistotu uhnal rýmičku, takže nejel, ale naštěstí se Vojta pochlapil a kajak namísto Kuby absolvoval. Z Brna dorazila Káča s Járou, kteří nás doplnili do debla a Jára si zajel závody na singlu. A zvládl to se ctí – v první jízdě sice plaval, ale pak už vždycky dojel do cíle.

Blackie se sice tvářila, že by jela taky, ale nakonec si to rozmyslela.

Pokud si myslíte, že na vodácké závody se jezdí do nějakého nekulturního prostředí, tak jste vedle, jak ta jedle. Stoly v hospodě zdobily krásné ubrusy, které dokonale ladily s okrasnými hrnečky, podzimními květinami a mým půllitrem.

Jestli se kvůli něčemu do Strakonic (a na vodácké závody a akce vůbec) jezdí, tak to jsou večírky. Letos se vydařily skutečně náramně, tahle fotka je tuším ze soboty, kdy osvědčené duo Daniel&Evžen vystřihlo bravurně svůj oblíbený hit Žiletky.

Dařilo se nám i na vodě, v sobotu jsme s Evženem zajeli Daniela s Tomášem (na snímku je vidět, že se nebojíme jít doslova za hranu a dávat i takovéhle brutální náklony). Zajímavé na tom je, že Evžen byl schopen jezdit kvalitně i bez guláše, který ještě nebyl ready. Je to velmi adaptibilní a perspektivní mladý závodník.

Když jsem Káče nabízel, že bychom spolu mohli jet debla, tak se přiznám, že jsem úplně nevěděl, co od toho očekávat. Dokonce jsem si přibalil i krátký neopren, kdyby se počasí zkazilo a na vodě by hrozila nějaká dramatická situace. Nakonec jsem ho nepoužil, v pátek jsme něco najezdili a o víkendu to šlo líp a líp. A když nebudou soupeři, tak třeba z toho jednou bude i bedna :-)

Vojta s Járou, kámoši z mládí, dojeli rovněž bez úhony do cíle, což je dobře. Jára si po závodech dal na FB inzerát na koupit singla, tak jsem na něj zvědavej, zda se byznys zadaří a jak přes zimu potrénuje.

* * *

Svatba Madly a Dominika

Filip Kolman — Sun, 27 Sep 2026 16:42:37 +0000

Madla si poslední zářijový víkend brala Dominika a protože nás na svou veselku pozvala, mohu vám zde o večírku nabídnout pár informací. Měli to v krásném prostředí kláštera sv. Dobrotivé v Zaječově. Sice jsem musel řídit, takže jsem na jednu stranu na večírku abstinoval, ale na druhou stranu si z toho lecos pamatuji a také jsem nezpůsobil žádné společenské faux pas, což rovněž není k zahození.

Prostředí kláštera je moc hezké, sice je to uprostřed vesnice, ale tak šikovně situované, že je to v podstatě samo pro sebe. Husiti to svého času poněkud zdevastovali, ale pak se to zase obnovilo a přežilo to i komunisty, což je co říct. Samotný svatební obřad proběhl bez nějakých zásadních komplikací, nikdo od oltáře nezdrhl, jedinou vadou na kráse byl fakt, že byl na svatebčany dost mizerný výhled (což teda řešily hlavně dámy, já jsem měl výhled v pohodě).

Po obřadu a gratulacím novomanželům jsme se věnovali tomu, co se na svatbách běžně dělá – konverzaci s kdekým a tláskání kdečeho (respektive člověk permanentně řešil, kterou laskominu upřednostnit). Jako řidiče mě potěšilo výborné kafe, pod stolem jsem navíc nalezl ukrytou basu s nealko pivem, a když už jsem myslel, že se do mě víc fakt už nevejde, přijela výrobna pizzy, která byla fakt famózní… Sportovní nadšence potěšil lítý fotbalový mač týmu nevěsty versus týmu ženicha, do kterého se nebojácně a se vší vervou zapojila i nevěsta. Myslím, že vyhrála nevěsta, ale ruku do ohně bych za to nedal a asi to není úplně důležité.

Večer nastoupila výborná kapela, u které mě fakt mrzelo, že musíme balit a jet domů. Ale to není zas tak podstatné, důležité je, že si to všichni zúčastnění užili, byl to fajn večírek a krásný start do společné cesty životem. Tož tak.

* * *

Po dešti cestou z kanálu…

Filip Kolman — Fri, 25 Sep 2026 08:29:39 +0000

Na vodě sice lilo (v tomhle má ježdění na vodě výhodu – člověk je mokrej i bez toho deště, takže nějaká voda navíc už ho nerozhodí), ale pak se udělalo hezky a ten most zrcadlící se v louži prostě nešlo nevyfotit. Není zač :-)

Rukodělné okénko pro kutily: Děláme terasu

Filip Kolman — Mon, 21 Sep 2026 07:13:36 +0000

Pokud jste někdy shlédli alespoň nějaké pořady Přemka Podlahy, na sockách sledujete profily nejrůznějších paletových kutilů a cítíte se být manuálně zručnými, pak není nic jednoduššího, než si pořídit několik palet a vrhnout se do práce ve snaze vytvořit z nich něco praktického do domácnosti. Já jsem si vybral terasu a podařilo se mi dílo nejenom začít, ale i dokončit.

Co mě na tom těší nejvíc, je skutečnost, že jsem si při práci nic neuřízl na kotoučové pile, kterou pokládám za velmi nebezpečný nástroj. Nechápu, jak s tím může někdo dlouhodobě bez následků pracovat. Další postřeh se týká palet. Pokud jste si při shlédnutí videí a fotek věcí, které jsou lidi z palet schopni vytvořit, říkali, jak je to jednoduché s nimi pracovat, musím vás uvést do reality. Prostřední prkna jdou vybouchat snadno, ovšem pouze u značkových palet, které nemají hřebíky zahnuté. Vyndat krajní a prostřední prkna je bez destrukce buď prkna, nebo celé palety, prakticky nemožné. Jsou tam totiž takové hřebíky s vroubky, kterým se ven opravdu, ale opravdu nechce. Další překvapení na mě čekalo v drogerii, kde jsem zjistil, že Luxol za několik let výrazně podražil. Tu desetilitrovku, co jsem měl doma, jsem koupil asi za 1300,-, za třílitrovku jsem teď vysolil kolem osmi stovek… Ale solvina stojí čtyři pětky, tak kdybyste chtěli koupit něco levného, berte solvinu. Tou ale prkna nenatřete… Tož tak.

Když vám po zdi leze děsně very scary pavouk :-)

Filip Kolman — Sat, 12 Sep 2026 07:22:00 +0000

V přírodě se vyskytuje velká spousta nejrůznějších živočichů, kteří působí velmi děsivým dojmem. Třeba taková přítomnost pavouka dokáže leckoho vyvést z míry, o stavu paniky ani nemluvě. No a když vám leze po zdi něco obrovského, není nikomu do smíchu…

Veselské inline závody a večer u cimbálu

Filip Kolman — Tue, 01 Sep 2026 20:36:24 +0000

Inline závody ve Veselí nad Moravou se staly takovou stabilní součástí našeho kalendáře a jejich jedinou nevýhodou je cesta, která vede přes D1 a Brno. Jinak je tam fajn, pěkný kraj, milí lidé, dobré víno, velmi kvalitině připravené závody. A navíc je hned vedle Baťův kanál, kde se dá jezdit na paddleboardu. Kuba si odvezl mnoho cenných zkušeností do další kariéry a dokonce vybojoval placku ve štafetě. Na svoje asi patrně nejspíš poslední závody jel Vojta, za kterým přijela Naty. Naši sestavu doplnil Albert, kterého jsme recipročně přibalili, neboť jeho rodiče letos hodně brali na závody Kubu.

Albert závody dává dost na zívačku (což je vidět na fotce), ale hlavně umí výborně péct, takže je velmi výhodné ho s sebou na závody vozit. Nemusíte totiž řešit, co s sebou napéci sladkého, protože Bertík to zařídí a navíc ve špičkové kvalitě.

Ubytování máme ve Vracově, kde se ve čtvrtek odpoledne snažím najít v dochozí vzdálenosti otevřený nějaký podnik. Nakonec vítězí místní fotbalový stadion, kde je slušně zásobený bufet, byť by výčepnímu někdo mohl taktně sdělit, že natočit půlku piva, pak jít řešit hranolky nebo cokoliv jiného a za minutku pivo dotočit, je prostě špatně a pivu to rozhodně na šmaku nepřidá. Jinak tam stadionek mají pěkný, jenom si na něm asi fotbalisté mc nezačutají – alespoň soudě podle cedule na zábradlí kolem hřiště.

V pátek pracuji, akže Martina jde s dětmi do hodonínské zoo a odpoledne pak zamíříme na dráhu na trénink. Protože Martina zjistila, že tu mají o víkendu dožínky, jdeme se na ně v pátek mrknout. Hraje cimbál a pak je na programu představení lokálních pěveckých sborů. Moc hezky jim to zpívalo. Ještě si chvíli poslechneme následnou cimbálovku a balíme to.

Sobotu trávíme na dráze, kde je vedro, i když naštěstí nedosahuje nějakých apokalyptických hodnot. Kolečka se točí, bruslaři bruslí… no prostě je to jako na závodech :-)

Já si jdu po měsíční pauze zlehka zapádlovat na paddleboard a celkem to jde. Je docela provoz, Baťův kanál je zjevně stále populárnější a tak mě míjejí nejrůznější loďky. Jedna bujará společnost mi dokonce nabízí pivo a svezení :-) Kolem kanálu vede cyklostezka, kde to taky docela sviští o 106. Pobaví mě jedna matka, která si rodinný cyklovýlet evidentně představovala jinak (nebo byla možná na kolo vylákána pod falešnými sliby četných občerstvovacích zastávek) a svou frustaci dala najevo výrokem „A kde jsou dopr** ty stánky?!?“ Měl jsem pro ni pochopení :-)

U inlinové dráhy jsem narazil na tuhle krásnou ceduli, kde mě zaujal termín „rybochovné zařízení“. Když jsem se nad tím ale zamyslel, tak napsat „chovný rybník“ by asi nešlo, protože to nejspíš technicky vzato rybník nebude. No, hlavně, že se v tom zeleným brčálníku rybám daří…

V neděli se daří pořadatelům program maximálně zkrátit, takže se končí dřív, než bylo plánováno. Třikrát hurá :-) Ještě společná fotka a může se vyrazit k domovu :-) Tož tak.

Vojtova fotogalerie

František Kolman: Můj případ

Filip Kolman — Wed, 26 Aug 2026 10:21:24 +0000

V Praze 9.2.1974 Po 24 létech se pokusím vylíčit můj případ boje proti komunistické vůli, která zosnovala zničení demokracie v Československé republice organizovaným spiknutím ve službách komunistické internacionály pro zájmy SSSR, který usiluje o ovládnutí světa pod rouškou hlásání socialismu a svou teorií třídního boje a boje proti národovectví, propagováním „Internacionalistického vlastenectví“. Pod pojmem „diktatura proletariátu“ a s vynášením dělnické třídy se snaží rozpoutat boj dělníků proti tak zvané vykořisťovatelské třídě nazývané buržoasií a kapitalismem. Žádné kulturní hodnoty, osobní svoboda a osobní bezpečnost nejsou tomuto komunistickému spiknutí nedotknutelné a pohrdá jimi. V zájmu třídních ideí vraždí své odpůrce a nejen je. Vraždí se vzájemně podle potřeby a pokynů z Moskvy. Ukázkou této zvůle jsou známé vraždy a násilí za éry Stalina a u nás známé vyvraždění Gottwaldových odpůrců Slánského a spol. r.1951.

František Kolman: Můj příběh (verze ve wordu po korektuře od Evy Stodolové)

Členové Ilegálního Národního výboru v Modřanech a 1. krátkovlnná vysílačka postavená na žádost štábního kapitána Miloslava Zatřepálka.

František Kolman s rodinou v sokolském kroji cestou na slet na Strahově, 1948

Rodinný dům Kolmanových postavený v roce 1927

František Kolman na konci 80. let

Dovolená bez zádrhelů, i když jedna vosa by se našla ;-)

Filip Kolman — Sun, 23 Aug 2026 07:06:19 +0000

Přiznám se bez mučení, že odezd na další týden dovolené ve mně vyvolával hodně smíšené pocity, protože jsem se už s lehkou paranoou děsil toho, co se zase stane. I Na druhou stranu mně poněkud uklidňoval fakt, že vzhledem k naštípnutým žebrům a tím pádem výrazně limitované možnosti vyvíjet nějakou fyzickou aktivitu se určitě zmenšuje i šance, že utrpím nějakou zdravotní újmu. Abyste nebyli zbytečně nervózní a ve stresu, což není zdravé, tak vám prozradím, že to dopado dobře a i když se jedna vosa vyskytla, zase v pohodě odletěla :-)

Z místních pamětihodností jsme navštívili synagogu v Hartmanicích a Dobrou Vodu u Hartmanic, staré poutní místo se studánskou s údajně léčivou vodou (to jsme tedy nevyzkoušeli). Synagoga je krásně zrekonstruovaná a je v ní expozice spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Pokud pojedete kolem, uurčitě to stojí za vidění.

V Dobré Vodě je vedle léčivého pramenu k vidění nejenom krásný skleněný oltář, ale skleněná je i celá výzdoba kostela. Za kostelem je hřbitov, který následkem odsunu původních obyvatel zpustl a dnes je obnoveo pouze několik náhrobků. V rodném domě Dr. Šimona Adlera, významného rabína, pedagoga a učence, je muzeum židovské přítomnosti na Šumavě, české pomoci státu Izrael v kritickém roce 1948 a následné otočce vedoucí k politickým procesům s antisemitistickým podtextem (Slánský, Clementis) a k židovskému náboženství.

Hezkou procházku jsme si udělali z Hojsovy stráže do Hojsovy stráže. Byl to sice trochu hardcore, protože se šlo nejdřív dost prudce dolů, aby se následně (zcela logicky) šlo zase dost strmě nahoru. Cestou jsme nepotkali ani nohu, kolem byly spousty (překvapivě často velmi sladkých) ostružin, navíc se ještě občas dalo natrhat i pár malin.

Nejlepší tečkou za výletem pak byla restaurace v penzionu U Röselů, kam jsme přišli na pokraji smrrti hladem, žízní a vysílením. Velmi milá paní domácí nás zachránila domácí tlačenkou a smažákem. Delikatesnost obou pokrmů byla ještě umocněna naším celkovým vyčerpáním (jak jsem již psal) a zodpovědně mohu říci – kam se na tohle hrabou lahůdky z Michelinských restaurací :-)

Aby ten informační výčet byl kompletní, tak je pořeba zmíniti tu vosu. Lapila se nám v hospodě v Hartmanicích do prázdné sklenice od pomelogrepového Birelu, takže bezprostřední nebezpečí nehrozilo. Jako správný ochránce přírody jsem jí následně vyexpedoval otočením sklenice dnem vzhůru – utopit se v pomelu určitě nebude žádná výhra, to bych nikomu nepřál… Ani vose :-) Tož tak.

* * *

Není Porsche jako Porsche…

Filip Kolman — Sun, 16 Aug 2026 09:06:23 +0000

Potkali jsme v Braníku nádherné bílé Porsche Carrera a stihli jsme si ho i vyfotit. Bohužel jenom zezadu, protože po naskočení zelené jeho motor krásně zabublal a nějak na nás odmítal počkat :D A co nám k tomuto krásnému vozu řekla moje osobní AI přes auta Mario?

Pozorní čtenáři najdou na obrázku ještě jedno Porsche, konkrétně tedy tramvaj, jejíž design navrhla firma Porsche Design Group, dceřiná společnost automobilky Porsche. No, kdybych si mohl vybrat, tak beru tu bílou variantu :D

A teď AI Mario: Ahoj! Podle mne je to typ/generace 964, dnes asi nejdostupnejsi Porsche 911 na normalni jezdeni = kdyz nejses rentier nebo automechanik ale normalne vydelavajici fanda…

Vyrabeno 1989-1993.

Carrera 4 znamena normalni motor a pohon 4×4.

Vrbné místo Salzy a setkání po letech

Filip Kolman — Sat, 15 Aug 2026 15:22:02 +0000

Původně zamýšlený zájezd na Salzu se nakonec vlivem neutěšených klimatických podmínek (česky řečeno – na Salze nebyla voda) změnil na víkend ve Vrbném. Jela s námi Hanka a na místě jsme se potkali s Járou z Brna, což přineslo takové jedno milé shledání po dlouhých osmnácti letech :-) Já jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít příležitost, abych se nějak nezrakvil, takže jsem v neděli odpoledne spadl na překážku tak šikovně, že jsem si vyrazil dech a naštípl dvě žebra. Léto jako malovaný… No, kdo z vás to má…

Ale asi tak to nejzajímavější bylo setkání po letech. V roce 2008 jsme byli s Káčou na dovolený v Třeboni a tak jsem toho pochopitelně musel kapku mediálně využít, že. Oni mladí lidé jsou obecně velmi rádi, když je rodiče prudí s fotkami z mládí a zatímco se rodiče rozněžňují nad malými ratolestmi v kočárku či na odrážedle, puboš jenom znechuceně obrací oči v sloup a v duchu se ptá, jestli to takhle vypadá v pekle, nebo je to o něco lepší, protože horší už to být nemůže. Takže směle do toho :-) Na téhle fotce je Vojta s Járou v roce 2008, házím jim kamínky do louže, což byla velká bžunda.

No a na tomhle snímku jsou oba dva aktéři o 18 let později, jak si na šťastné shledání připíjejí českobudějovickým pivem. Jestli to bylo lepší než ty kamínky, nevím, musíte se jich zeptat :D

Pokud vás náhodou zajímá, jak to bylo s tím pádem Naty do vody z paddleboardu, za který Vítek vůbec, ale vůbec nemohl, mrkněte na následující fotky :D

Myslím, že jsme si to všichni užili, pojezdili na všem možném, počasí nám přálo. Moje zranění mělo alespoň jednu pozitivní stránku, a sice že jsem mohl sestřihnout následující video. Je to můj první pokus, tak buďte prosím tolerantní :-)

A tady jsou nějaké fotky. Tož tak.

***