Včera se konečně tatík dokopal k tomu, že po roce (co je to rok v koloběhu dějin, že) přidělal do mého pokojíku dveře a já jsem si tam mohl slavnostně odstěhovat svou postýlku. Teda já jsem jí tam nestěhoval, ale to je vám asi jasný. Takže jsem dneska rodiče potěšil tím, že jsem chrupkal až do půl osmý, z čehož byli docela paf.

Pokud mi náhodou budete chtít něco sdělit, pak vám možná přijde vhod můj email, kterej mi táta po takřka deseti měsících KONEČNĚ založil. V dnešní době nemít mejla, to je fakt jak někde v pralese nebo na vesnici před sto lety… No, ta adresa je vojta (zavináč) kolmani.eu, takže neváhejte a pište 🙂 Počítač v pokoji zatím nemám zapojenej, ale nevadí, skočím si do kuchyně, tam net fachá.

Taky se musím pochlubit, že jsem jel dneska piánem a bylo to príma. Mám k tomu autu takovej drobet sentimentální vztah, pokud se o něčem takovém teda dá v mém věku hovořit, páč to bylo první auto, ve kterém si mě naši vezli z porodnice.

Táta dodělal další fotky z Trnávky červnové, Trnávky zářijové a ze svatby Eriky s Martinem, takže můžete pilně prohlížet.