Vojta vyrazil na tábor a já jsem jel na stavbu s ním. To by jeden neřekl, jak taková fyzická práce na čerstvém vzduchu v lůně přírody může být osvěžující :-) I když se nám nakonec nepodařilo dokončit celé stany, ale jenom podsady, s tím nejhorším jsme klukům pomohli. Přežil jsem i ranní rozcvičku v plavkách, která byla zakončena koupelí v místním rybníku.
Jsem fakt rád, že Vojta má to štěstí a může chodit do stejného oddílu, jako já. 
Dokonce se domluvil s Milanem a má i moje číslo emálu – 28. Tábor bez mobilů, kde se lidi k sobě chovají slušně, vedoucí překypují invencí a jsou s dětmi co se týče výhod na stejné lodi – to mi pro děti fakt chybělo. Doufám, že to děti ustojí a po prázninách se na zahajovačce objeví většina stávajících členů :-)
Rovněž korespondence z tábora se nenese v duchu minulých let „celkem to tu ujde, ale už abychom byli doma“, což mě těší dvojnásob :-)
Jediný pronlém v pobytu dětí na táboře spatřuji v tom, že se na pohledy musí psát ručně, takže moje pohledy tvořené „vypsanou rukou absolventa mateřské školy“ nejdou moc rozeznat od toho, co píšou děti a co já :D
No, držíme táborníkům palce a už se na Vojtu moc těšíme!