Jestli něco k raftové Trnávce patří stejně jako divoká voda, pivo a parta kamarádů, tak to jsou krásná třička s vodáckými motivy. Každý rok nás Blanka Proksová překvapí novým motivem, který je někdy raftový „na první dobrou“, jindy zase podněcuje fantazii a nutí víc k přemýšlení. A pokud vás zajímá, jak se akademická sochařka dostane mezi partičku vodáků, tak si přečtěte následující rozhovor. Jo, jen tak mimochodem – fotky z jedné Blančiny vernisáže najdete i na kolmaním webu.
Ahoj Blanko, ty ses díky tomu, že Zdeněk patřil mezi „otce zakladatele“, účastnila dění kolem raftů a Trnávky od samého začátku. Jak na ty začátky vzpomínáš?
Trávili jsme společně se Standou Hájkem, jeho rodinou, společnými přáteli a dětmi volné chvíle u vody i při výletech do přírody a když v roce 1992 Hájci pořídili raft a vyzvali Zdeňka aby s nimi začal závodit sklouzla jsem mezi raftaře i já. V roce 1995 Standu napadlo pořídit pro SK Stan klubová trička a já, jako výtvarnice jsem byla požádána o jejich návrh. Když SK Stan v roce 1997 pořádal první Trnávku vytvořila jsem i první trnávkovské (pořadatelské) tričko.
Ty seš autorkou motivů, které se každoročně tisknou na trnávkovská trička. Kdo přišel s nápadem dělat na Trnávku trička? Předpokládám, že jako výtvarnice jsi byla první na ráně v otázce, „kdo vymyslí, co na tom tričku bude“?
První trička na Trnávku v roce 1997 byla určena jen pro členy pořádajícího oddílu SK Stan. Zájem o ně a žádosti o jejich nákup z řad ostatních závodníků klub přiměl k rozhodnutí pro následující Trnávku připravit trička ve větším množství a nabídnout je na stánku. Zájemci si trička pořizovali jako upomínku na akci Raftový víkend Trnávka. Závody na Trnávce se staly populárními a pro každý další ročník jsem navrhla a připravila nový motiv pro tisk nebo korigovala Zdeňkův návrh u triček s upravenou fotografií. Inspirací pro mé motivy na grafiku byly většinou Zdeňkovy fotografie ze závodů zpracované jako kresba. Tiskové podklady plakátů i triček připravoval Zdeněk pravidelně každý rok.
Který z těch motivů, co jsi za ta léta navrhla, se ti nejvíc líbí?
Myslíš jako které své dítě máš radši?
Ovlivnila nějak divoká voda tvojí tvorbu? Třeba jestli jsi sochám nezačala dělat třeba vlasy víc kudrnatější a zakroucenější á la peřeje nebo tak něco?
S divokou vodou jsem se setkala již dříve ale nedá se říct, že by jen ona ovlivnila mou tvorbu. Měla jsem velké štěstí, že vedle loděnice našeho dětského vodáckého oddílu na Libeňském ostrově byl atelier ak. soch. Zdeňka Němečka. Tam jsem se připravovala na studium na UMPRUM a setkala se s jeho sochařskými díly zaměřenými především na sport. Jeho tvorba mne zaujala strohými tvary zachycující v jasných liniích pohyb i napětí.
Co se ti vybaví, když se řekne Trnávka?
Pobyt v Želivě na kanále u řvoucí vody, napětí závodů a večery u piva s přáteli.
Máš nějaký zajímavý zážitek z Trnávky, který by měl být zaznamenán pro příští generace? Nepočítám tedy Zdeňkovy procházky po nepovedené jízdě…
Ano, brouzdání dětí ve vypuštěném kanále po závodech, sdílení zážitků, předávání tradice vodního sportu dětem.
A na závěr ještě něco ve stylu Všechnopárty – Vystavuješ teď někde nějaká svá díla?
Vystavuji pravidelně, trička na Trnávce, obrazy a sochy ve výstavních prostorách. Naposledy jsem vystavovala v loňském roce v Mníšku pod Brdy.