Letošní Krumlovský vodácký maraton byl specifický z několika důvodů. Co se vodácké stránky týče, tak (zcela překvapivě, že) nebyla voda, takže se jenom splouvalo bez měření času. Co se společenské stránky týče, tak moje roční heroické úsilí málem přišlo vniveč, ale nakonec se to podařilo zachránit za minutu dvanáct, byť za cenu prozrazení překvapení, ale nic nemůže být dokonalé, tak co. Hlavně, že to vůbec dopadlo :-)
Chystal jsem totiž Martině již od loňského léta (aby s tím všichni počítali, protože dneska je taková doba, že je každej děsně zaneprázdněnej), večírek jako překvápko k jejím kulatinám. Oslovil jsem její kamarádky, zamluvil celý apartmánový dům, řešil jsem hospodu na oběd a páteční večer, koordinoval příjezd jednotlivých účastníků, sháněl fotky do tabla, Petra vyrazila do Lidlu pro 25 lahví prosseca, řešil jsem v Krumlově a okolí dort a kytku, vymýšlel odvoz věcí na večírek tak, aby to nebylo nápadné a nejelo to s námi v autě – no, Děvka (postava z románu z prostředí CIA od Normana Mailera) by se nemusel stydět.
Celé to krásně vycházelo až do týdne před KVM, kdy jsme měli jet do Strakonic. Kuba dostal rýmičku a po návštěvě paní doktorky Hlavaté antibiotika. V pondělí před KVM jsem se u Hlavaté stavil s kompletní sestavou dětí (naštěstí Vojta s Vítkem měli jenom rýmičku), ale ve středu dostala atb Martina. V ten moment to nevydržela moje nervová soustava a následkem stresu mě chytly záda. Šance na mojí účast na maratonu klesly na nulu, byť se mi po úterní návštěvě vynikající fyzioterapeutky, paní Krošlákové, celkem ulevilo. Nicméně klíčové bylo, aby Martina do Krumlova jela, a aby byla v nějakém použitelném stavu. To druhé vypadalo, že dopadne, do první už méně.
Navíc předpověď neslibovala nějaké pěkné počasí, takže to začalo vypadat dost bledě. Nakonec jsem to v pátek dopoledne nevydržel a po oznámení, že nikam nejede, jsem jí celou akci musel propálit. No, mně se dost ulevilo, ale jí moc ne :D Začala hned řešit co by měla úpect a takovéhle ty věci, naštěstí si to nechala rozmluvit. Takže jsme v klidu mohli nasednout do auta, nabrat Kubu na kytaře, naložit dědu a vyrazit do Krumlova.
Vojta s Naty jeli s Petrou za námi večer, ale skutečnost, že jeli oktávkou a řídil Vojta, jsem Martině zatajil z důvodu ušetření nervové soustavy jí i sobě. No, nakonec jsme se všichni v Krumlově šťastně shledali a mohli se vrhnout do večírku. Pro mně to mělo tu výhodu, že jsem nemusel řešit, že ráno závodím. Navíc byl závod vzhledem k suchu zrušen, teklo jenom nějakých šest kubíků, a na zkrácené trati se to jelo jako volné splutí.
Ráno se pakujeme na splutí, zatímco zbytek osazenstva míří do nedaleké kavárny na snídani. Vojdu s Vítkem vysazuji U Fíka, kde foukáme paddleboardy a chlapci bufetí redbully. Jen, aby nám neodletěli :-)
Následně se s Kubou a dědou vydáváme na Pískárnu, kde čekáme na start a sledujeme závodníky na přeběhu. Zde Vojta s Vítkem opět nezklamou a na redbullech rohodně nešetří. Na snímku Kuba pohotově chytá kelímek hozený Vítkem do davu fanoušků…
Po Kubově startu se vydávám do cíle, kde si můžu konečně dát pivo, protože moje dnešní povinnosti jsou u konce a auto odveze Vojta. Ten s Vítkem dojíždí překvapivě na prknech, redbully jim křídla očividně nedaly. Kuba je v cíli jako první v kategorii (jasně, závody to nebyly, ale nepřišlo mi, že by se ostatní nějak flákali). Takže výzva na boj o bednu v příštím roce? Nechme se překvapit :-)
Když se všichni pospolu sejdeme, Vítek obětavě dojde pro pizzu k obědu. Protože venku zlehka prší, vítáme možnost posedět ve vytápěném stanu.
Následně zamíříme do apartmánů a na vyhlášení se vydávám jenom s Kubou. Vyhlašuje se jenom mládež a hromadně, všichni dostávají čepici KVM.
Večer se koná hlavní oslava s dortem a květinou (obětavě dovezl Jarda od paní z Holubova, dort byl vynikající a kytka krásná, kdyby byl zájem, rád předám kontakt. Na paní, co to vyráběla, ne na Jardu.) a dary. Dort jsem pojal jako společný pro Martinu s Kubou, který žádný dort neměl.
No a pak nám nezbývá než pít, jíst, hrát, zpívat a veselit se. Jsme šikovní, zvládli jsme to :-) Děkuji všem za účast, za atmosféru, myslím, že to bylo fajn a všichni si to užili :-) A nechme se překvapit, jak se to vyvrbí za rok (ale kdyby byl někdo na pochybách, tak žádnou tajnou oslavu už fakt nechystám! :D ) Tož tak.
Fotogalerie. Některé fotky jsou od oficiálních fotografů KVM, kterým tímto děkuji a omlouvám se, že jsem je neuvedl jmenovitě u každé fotky, protože jsem prostě momentálně strašně línej… Pokud máte nějaké fotky, které já nenám a měly by tu být, tak mi je pošlete :-)
