Méďa Béďa z klubu KV 125 býval za dobu své raftové kariéry nejenom platným členem posádky, ale také ozdobou každého večírku. Navíc patří do klubu vyvolených – tedy těch, co někdy vyhráli Trnávku. Kávéčkám se to povedlo na šestkovém Evropském poháru a na rovinu musím přiznat, že to tehdy nečekal vůbec nikdo. Asi bych si spíš vsadil na to, že na Trnávce přistane Zafod Bíblbrox a dáme si spolu pangalaktický megacloumák. A dobrá zpráva je, že se s Méďou na Trnávce potkáme a protože na stará kolena pije pivo, tak se těším, že si spolu chmelovým mokem připijeme (Méďa pil vždycky víno a jeho nejrůznější odvozeniny). No a aby nám i vám to čekání rychleji uteklo, můžete si zatím přečíst, jak to vlastně tenkrát všechno bylo…
Méďo, pamatuješ si ještě na svojí první Trnávku, nebo to je již zahaleno ve vinném oparu?
Samozřejmě. Vzpomínám si, že jsme měli červený raft, do kterého byly všity nafukovací válce. Jenom dostat ho mokrý na břeh bylo poměrně obtížné. V závodech si s námi peřeje a různé prapodivné zábrany poradily hravě.
Bude nějaká pikantní, vtipná nebo prostě historka z Trnávky?
Co se stalo na Trnávce, zůstává na Trnávce. To je nepsané pravidlo. Možná bych mohl ale vzpomenout můj noční tanec u tyče. Ráno jsem se divil, proč mám tak odřené ruce. Ohledání místa vydalo pravdu. Tyč, u které jsem tančil, byl dřevěný hranol.
Vyhrát Trnávku se nepovede každému. Mnozí borci celý život dřeli, pádlovali do úmoru a svá těla v posilovnách týrali, leč vítězství na raftové Trnávce jim nebylo souzeno. Ty se řadíš do skupiny prominentních vodáků, kteří se mohou vítězstvím na Trnávce pochlubit – klub je to stejně prestižní, jako mít prsten za vítězství ve Stanley Cupu. Popiš svou cestu na samotný vrchol raftingu – jakou jsi měl přípravu, na co jsi kladl největší důraz a případně nějaký tajný recept na úspěch?
Je pravda, že jsme s naší posádkou KV 125 Praha jednou Trnávku zcela ovládli. A zrovna to byl Evropský pohár. No, co už. Cesta k tomu byla poměrně drsná, protože jsme fakt celý rok dřeli jak na a nad kanálem v Tróji, tak na Hostivařské přehradě. Zjistili jsme totiž, že pokud máme sílu proudící vodu přepádlovat jakýmkoli směrem, stačí se pak závodě jenom vyhýbat tyčkám a jede to skoro samo.
Jaké máš vzpomínky na ten slavný šestkový závod?
Probudil jsem se asi půl hodiny před startem na stole u kiosku. Noční příprava byla tedy jednoznačně důkladná. Naštěstí jsem po prvním závodě (sprint – pozn. Fil) nemusel zvracet, jako někteří mladší členové posádky.
Jistě si vybavíš i ten následný večírek, který položil základ k reprodukované hudbě na Trnávce a v podstatě pomohl skupině Pod Altánem k cestě mezi českou hudební špičku.
Večírek byl jistě překrásný, jako každý, na kterém jsem osobně přítomný. Nicméně se od té doby ještě pár večírků odehrálo, tak mi to trochu splývá.
Pamatuji si, že po vyhlašování (nebo možná ještě před tím) jsi obcházel po areálu a nabízel z mnoha různých lahví kvalitní alkohol. Tyhle zásoby jsi vozil na závody běžně, nebo jsi něco tušil?
Měli jsme tehdy obchod s potravinami a pravděpodobně jsem omylem zapomněl vyložit nákup alkoholu v Praze. A jak se říká, štěstí přeje připraveným a náhoda neexistuje. Myslím, že jsme to zapili důkladně. Tehdy jsem ještě nepil pivo. To se mezitím obrátilo a rád si se všemi přiťuknu pěkně půllitrem.
Když jsme se dotkli té hudební stránky, jeden čas jezdila na závody slovenská kapela Laxké Féčko. Máš o nich nějaké informace?
O nich nevím nic. Ale nalezl jsem v archivu dvě CD s jejich repertoárem a přivezu je. Tak snad tam bude nějaký CD přehrávač a nějaký jejich hit si poslechneme.
Jak to vypadá s vaším, kdysi slavným a vyhlášeným, klubem KV125? Dorazí někdo z nich na Trnávku? Nebo snad bude moci nastupující generace traftařů tyhle opravdové legendy spatřit v peřejích na vlastní oči?
Dorazím osobně na celý víkend, Fléga jenom na první noc. Kdo se ukáže další, uvidíme. Nicméně, na závod se nechystám, tak nějak se na to už necítím.