Šumavské hvozdy nás opět přijaly s otevřenou náručí, jenom tentokrát Kuba vystřídal Vítka. A navíc jsme měli sebou kola, protože mělo být krásné počasí. Které teda bylo, bohužel hlavně v neděli, když jsme odjížděli :-)
Po příjezdu se na nás přišly podívat sousedovic ovečky. Se zájmem si nás prohlížely, ale když se s nima Kuba snažil začít nějaký rohovor, nemělo to moc úspěch. Jejich odpovědi byly takové dost stereotypní…
Ráno nemohla pochopitelně chybět koupačka v potoce. Vody od minule bohužel znatelně ubylo, ale i v tůňce je vody naštěstí pořád dost :-)
Náš páteční výlet na kolech nám poněkud komplikuje sníh, který pokrývá cyklostezku, ale to překonáme jízdou po silnici a v lese už je to v pohodě. Co se ukáže jako výrazně míň v pohodě, je kopec na bývalou Starou Hůrku. Po jeho vyšlapání bere Kuba mobil a sděluje Martině, že ho týrám a že chce okamžitě domů :D Ještě klika, že nemá číslo na sociálku :D Naštěstí už o moc dál nedojedeme, protože na cestě leží souvislá sněhová pokrývka, takže to otáčíme a jedeme zpátky. Cestou dolů si Kuba překvapivě nestěžuje :-)
Na sobotu hledám nějakou trasu v Sušici a okolí, páč chceme jít do bazénu, navíc není moc hezky. „Stezka kolem Otavy bude po rovině, vede to podél vody,“ říkám Kubovi. No, ze začátku to tak i bylo. Jedeme kolem kempu, který prázdný vypadá úplně jinak, než o závodech. V řece je vody minimum, asi se bude bohužel opakovat loňský rok, kdy bylo vody v řekách pomálu, navzdory červencovým dešťům.
Cesta kategorie „v pohodě po rovině podél vody“ ovšem moc dlouho nevydrží. Cesta se po chvíli odpoutává od řeky a zvedá se v naprosto brutální kopec. Celé to ještě umocňuje cedule, která varuje před stoupáním v následujících osmi kilometrech. Následně musím vyslechnoutnějaké hlášky typu „To je ta tvoje cesta po rovině,“ „Takhle to dopadá vždycky, když něco vymýšlíš“ a tak všelijak podobně :-) Cesta do kopce má nakonec asi tak kilák a půl, nicméně některé detaily nejsou pro Kubu v tomto případě důležité, a tak se v klidu drží teorie o osmikilometrovém stoupání :-)
Dojíždíme do kempu v Čepici, kde otáčíme kola a vracíme se zpátky do Sušice k autu. Vyrážíme k bazénu, kde je naštěstí lidí tak akorát, takže se nemusí dlouho čekat na tobogán ani na místo ve vířivce. Je nad slunce jasnější, že po tak brutálních cyklovýletech potřejeme dostat laktáty ze svalů, jinak to s regenerací bude velký špatný… :-) No a v neděli již jenom uklidíme, naštípeme dřevo a vyrazíme k domovu. Počasí nám fakt na odjezd přeje, je vedro na tričko. Ale tak to už při odjezdech bývá… Tož tak.