Ježíšek mi přinesl knížku od Tomáše Hrubého „Robert Křesťan: Psát texty mě bolí“, která obsahuje rozhovor s RK, jeho kolegy a také všechny jeho texty. S pořízením dárku měl Ježíšek dost problémy, předcházela tomu velmi složitá logistická operace zahrnující telefonáty do půlky knihkupectví v zemi a následně mobilizaci kolegyně ve Slaném, která musela odložit porod a v podstatě přímo z porodního sálu jít knížku do knihkupectví vyzvednout. Ale stálo to za to.
RK je fenomenální textař, u kterého není člověku zatěžko poslouchat i takovou věc, jako je banjo. Nepřehlédnutelný byl už za éry Poutníků, kdy se vedle profláklé Panenky zapsal do dějin především svojí verzí Telegraf Road. Z téhle éry mám oblíbené hlavně Švartnové náramky (tuhle písničku napsal, protože se mu líbil pojem švartnový náramek), Jako pár chromejch koní, Až uslyším hvízdání… No je docela dost, když bych to měl celý vypisovat, což se mi nechce :-) Z Druhé trávy je logicky těch písniček ještě víc – Sára, Víla, Ještě jedno kafe, Na španělských schodech, Ichisah, Vrať se… No, opět by to byl dlouhý seznam :-)
Při poslechu písniček RK si člověk uvědomí, jak málo má načteno a jak omezený má rozhled. Na druhou stranu je to vítaná příležitost, jak si mezery doplnit :-) Ovšem trochu mě „zklamala“ informace, že některé texty neměly původně žádný extra smysl, ale ten se v nich zjevil až ex post. Člověk si láme hlavu, co ten text asi znamená, a ono nic :-) Vedle textů jsou zajímavým vodítkem i knížky, které RK překládal – dělal jenom ty, které ho bavily. A má dobrý vkus, aktuálně čtu jeho překlad Ducha Děvky od Mailera.
Zajímavé bylo i zmapování a hudební vývoj RK, cesty do USA a nejrůznější vzpomínky na hudebníky (Pavel Bobek, Wabi Daněk, Honza Vyčítal…). Vtipné bylo, jak učili zpívat Pavlínu Jíšovou (mně se teda ten její „řev“ líbil, ale je fakt, že pak začala zpívat výrazně líp). No, abych to tak nějak srhnul: Děkuju Ježíškovi za super knihu, jsem moc rád, že jsem si jí přečetl. Tož tak.
