Když se řekne závodní rafting a Trnávka, je nutné automaticky přidat jedno jméno: Standa Hájek, který má obrovskou zásluhu na tom, že se tady závodní rafting rozvinul do úspěšné podoby, že jsme tady měli závody uspořádané v nejlepší kvalitě a na nejlepších vodních terénech, že jsme uspořádali a hlavně zažili fantastické mistrovství světa na Vltavě pod Lipenskou přehradou (ten týdenní večírek plus víkend před tím ve Vrbném na rozehřátí – na to se prostě nedá zapomenout…) a podepsaný je i pod zlatou jízdou Jezinek, které neměly dlouhá léta ve světě konkurenci. Dneska už Standa pověsil raft na hřebík (což je asi blbost, věšet raft na hřebík, spíš ho dal někam do kouta), nicméně k adrenalinu na divoké vodě má stále blízko – aktuálně si ho nejraději užívá za deštivého počasí za volantem svého vozu na D1 – když pořádně zaprší, sedne za volant a jede. Měl jsem ale kliku, Standa si našel volnou chvilku a zodpověděl mi pár zvídavých dotazů, jak to tenkrát všechno na Trnávce bylo…
Stando,vzpomeneš si, kdy tě poprvé napadlo udělat rafty na Trnávce? Byly u toho nějaký dohady ve smyslu “Je to moc těžký, nikdo tam nepojede…”?
Myšlenky a jejich proměnění ve skutek přišly v roce 1995, kdy Sokol Žižkov rekolaudoval zařízení staveniště na dočasnou ubytovnu a my se stali poměrně velkým pražským raftovým klubem. Na to, že jsme začali v šesti lidech v roce 1992 (Hájkovic rodina, Zdeněk Proks a Martin Lácha) jsme se docela rozrostli. a po přechodu raftingu od ČSK DV do SVoČR jsme chtěli i závody pořádat. Divoká voda pro slalomu na Trnávce a pro sjezdy na Kamenici se nám zdála více než dobrá.
Jaký byl ten první ročník? Tipuju, že pro řadu posádek byl terén na Trnávce asi pořádná výzva.
Rok 1997 byl premierou samostatného závodu a hned velký úspěch: přes 70 posádek, VIP sprintu se zúčastnil Mirek Vladyka a posádky různých televizí a rozhlasových stanic např.Country radia. Až do konce tisíciletí účast vodáků na Trnávce stoupala. V roce 1998 – Cena CCS a o Pohár Humpolce startovalo 70 posádek R4, 6 posádek R6 a 13 posádek VIP. V roce 1999 REKORDNÍ ÚČAST – startovalo 70 mužských, 9 ženských posádek, k tomu 12 R6 a dokonce 18 posádek VIP včetně Marka Vašuta a posádky TV NOVA, která natáčela díl do pořadu “ pánský klub“, který se ovšem nikdy neodvysílal. Však také jen cen se rozdalo 47 v celkové hodnotě 200 000Kč – hlavní cenou byla plastová kanou MAKU. Od roku 2001 již počet posádek pomalu klesal, jak se vyvíjela vodácká společnost. Večery u ohně s kytarou vystřídaly večerní kapely.
V organizaci a údržbě betonového koryta nastala změna v roce 2007, kdy si RK STAN dlouhodobě pronajal koryto od SK Žižkov.
Také hodnota závodů postupně stoupala a klesala s počty startujících lodí a podmínkami pro sport ve svazu či České republice.
V roce 2016 na 20.ročníku již startovalo jen 26 mužských,8 ženských a 9 veteránských posádek, v roce 2025 za pomoci již 7mi kategorií pouze 29 člunů. Čas od času pozvednou mezinárodní úroveň závodů posádky z Japonska, Slovenska, Německa, i z Italie, jednou z Británie a Holandska.
Když se podíváš na ty Trnávky, co jsi řediteloval a připravoval – vybaví se ti něco mimořádného, třeba něco, co se muselo horko těžko hasit na poslední chvíli?
Když jsem připravoval první ročníky, dělal jsem přípravu jako na mistrovství světa – 4 stránky A4 se skupinami a rozpisy co kdo bude dělat. Dnes už nic takového není třeba, jen členů RK STAN podílejících se na organizaci ubývá.Já a Martin jsme přípravě vždy věnovali čas již od ledna, sháněli sponzory, například v roce 2005 nám Filip dohodil KENVELO, jindy MIlan Znamenáček své kamarády ze Sunnysoftu. Filip má také zásluhy na několika VIP posádkách, herci ze seriálu “ Proč bychom se netopili“ nebo Martin Písařík a další zástupci kultury, firem, kamarádů, kteří se stali sponzory.
Občas se stalo, že jsme při páteční kontrole našli poničené překážky a dnes již jezdíme s pilami, vrtačkami a vybavením na práci rovnou. Jindy zase při treninku spadly stromy z břehu do koryta a museli jsme rychle zasahovat. Měnily se podmínky s cateringem, zpočátku se staral p. Siblík, který vykonával i funkci správce, po jeho odchodu často zaskočil majitel Restaurace Na Kocandě, p. Mička. Letos slaví Kocanda 20 let provozu pod jeho vedením.
Tři body, která tě napadnou když se řekne Trnávka:
- Starost
- Pýcha na raftové závody
- Válce a odřená kolena
Zážitků z Trnávky je za třicet let spousta, ale zůstala ti nějaká z těch třiceti Trnávek z nějakého důvodu víc v paměti?
- – Když jsme jezdili trenink a skákali poslední skok pozadu, zamáčkli mě háčci pěkně hluboko do vody
- – Když jsme stavěli závěrečný skok a svářeli v holinkách ve vodě, běhal mi mráz po zádech
- – Když slavil Jindra 40cátiny a domluvili jsme se, že si s ním každý vypije panáka
- – Když se večerní zábava zvrtla v bitvu s chleby z pekárny Adélka
- – Když jsem musel ve 3 hodiny ráno vytáhnout kapele aparaturu ze zásuvky, protože by jinak vůbec nešla spát
- – Když ráno po večerní zábavě byly ve stanu rozházené lavice a stoly, práce “ opravdového závodníka „Radečka
- – Když byly na závodech „holky Red Bulky
…a spousta dalších.
Díky za odpovědi a uvidíme se na Trnávce!