Závody v Sušici… Jak bych to tak nějak nejlépe popsal… No, ještě klika, že tam jsou ty večírky, jinak fakt nevím 😀 Nicméně, přišel jsem na jedno velké životní moudro, které se dozvíte, pokud budete pozorně číst dál. A jo, byl to fajn víkend, zmokli jsme až v neděli a užili jsme si to.
Pokud se ptáte, co teda bylo na slalomech v Sušici tak špatně, tož vězte, že zejména z mé strany se nejednalo o úplně povedené závody. Ne teda, že bych na výsledcích nějak lpěl, ale člověk má lézt z vody s tím, že to bylo v rámci možností ucházející. Což se tentokrát nestalo, takhle mizerně jsem letos ještě nejel 😀 (Teda, ne že bych letos někde jel, ale detaily nejsou důležité…) Naposledy snad někdy loni… Hanka a Vítek dobře věděli, proč do Sušice nejet, páč bych jim zcela určitě zkazil i toho debla.
Naštěstí se na závody jezdí hlavně kvůli té společenské stránce věci, a ta se vyvedla na výbornou. Dva krásné hudební večírky neměly chybu, a to je podstatné.
V pátek jsme s Kubou dorazili zavčasu, i když naše stálé místo bylo již zabrané. Nicméně, o kus dál bylo volno, navíc jsme si zbufetili stůl a lavice, takže paráda. Vyrážíme potrénovat, je dost málo vody, ale nějak se s tím popasováváme. Hlavně na singlu je to ale znát, člověk se bojí pořádně zabrat.
Večer se připojují Vojta s Naty, které přivezli Daniel s Martinou. No a já se účastním pěkného večírku. V noci se dost ochlazuje a tady přichází to skvělé moudro, o které se s vámi rád a zadarmo podělím: Pokud se chcete vyhnout tomu, že v chladné noci budete ve spacáku klepat kosu, je ideální být na večírku co nejdéle. Protože čím déle mejdanujete, tím se vám zkracuje doba, po kterou byste mrzli ve spacáku. Je to moudré, je to logické, a funguje to! Můžete to schválně taky někdy zkusit.
V sobotu mám takový volnější program, bez toho debla je na závodech celkem klídek 🙂 Kuba vyráží na kajaku, pak s Vojtou na deblu. Kubu pak čeká singl, do kterého se mu úplně nechce, ale nakonec to dává v pohodě. Jak nemám trať najetou z debla, tak cestou zjišťuji, že jsou branky trochu přesoupané a do jedné povody se nedostávám. No, to se tak někdy stává 🙂 Druhá jízda už je aspoň bez padesátky, ale stejně nic moc. Vojta jede slušně a dává mi asi 15 vteřin.
Odpoledne jdeme na smažák a pak si s Kubou kopeme na místním hřišti. Vojta se jdou s Naty podívat na krásy Sušice v sobotním podvečeru.
Večírek se dnes přesouvá ven, což je skvělé, protože na terase se včera nedalo hnout. Navíc přibyly nástroje, housle a flétna, a tak je to ještě lepší, než v pátek.
Když jdu z večírku, tak akorát přicházím včas, protože Kubovi je špatně. Nakonec je z toho nějaká viróza, celou neděli leží ve spacáku… Ale zase to má výhodu, že nemusím vstávat 🙂 Jediný, kdo to nekvituje s nadšením, je Petra, která přišla ráno na kafe a „bylo zavřeno“, jak pravila.
Závody jedu opět hrozně – přitom včera jsme to s Kubou projížděli a jel jsem to jak Prskavec 😀 No nic, taková moje závodní klasika… 🙂
Během neděle prší, ale stan se nám daří sbalit celkem suchý. A že prší cestou v autě nám už nevadí, páč nemáme kabriolet. No, fajn to bylo. Tož tak.
