Madla si poslední zářijový víkend brala Dominika a protože nás na svou veselku pozvala, mohu vám zde nabídnout pár informací o veselce. Měli to v krásném prostředí kláštera sv. Dobrotivé v Zaječově. Sice jsem musel řídit, takže jsem na jednu stranu na večírku abstinoval, ale na druhou si z toho lecos pamatuji a také jsem nezpůsobil žádné společenské faux pas, což také není k zahození.
Prostředí kláštera je moc hezké, sice je to uprostřed vesnice, ale tak šikovně situované, že je to v podstatě samo pro sebe. Husiti to sice poněkud zdevastovali, ale pak se to zase obnovilo a přežilo to i komunisty, což je co říct. Samotný svatební obřad proběhl bez nějakých zásadních komplikací, nikdo od oltáře nezdrhl, jedinou vadou na kráse byl fakt, že byl na svatebčaný dost mizerný výhled (což teda řešily hlavně dámy, já jsem měl výhled v pohodě).
Po obřadu a gratulacím novomanželům jsme se věnovali tomu, co se na svatbách běžně dělá – konverzací s kdekým a tláskání kdečeho (respektive člověk permanentně řešil, kterou laskominu upřednostnit). Jako řidiče mě potěšilo výborné kafe, pod stolem jsem navíc nalezl ukrytou basu s nealko pivem, a když už jsem myslel, že se do mě víc fakt už nevejde, přijela výrobna pizzy, která byla fakt famózní… Sportovní nadšence potěšil lítý fotbalový mač týmu nevěsty versus týmu ženicha, do kterého se nebojácně a se vší vervou zapojila i nevěsta. Myslím, že vyhrála nevěsta, ale ruku do ohně bych za to nedal a asi to není úplně důležité.
Večer nastoupila výborná kapela, u které mě fakt mrzelo, že musíme balit a jet domů. Ale to není zas tak podstatné, důležité je, že si to všichni zúčastnění užili, byl to fajn večírek a krásný start do společné cesty životem. Tož tak.
* * *
