Každá polovina tváře vypadá jinak, s tím nic moc nenaděláme. Někdo o tom ani neví, někdo to zaregistroval jako zajímavou informaci a dál to neřešil. No, ale najdou se tací, kteří z toho mají životní tragédii. Asi z nedostatku něčeho jiného, čím by mohli zaplnit svůj život, řeší takovouhle blbost. Na jeden takový případ jsem narazil v oblíbené Národní sbírce zlozvyků, kde to má opravdu zajímavé (a pro mě velmi vtipné, k tomu se přiznám bez mučení), konotace.
Mně osobně by teda nikdy nenapadlo řešit, z jaké strany vypadám líp, případně vůbec řešit to, jak vypadám – nic s tím neudělám, tak co? Ano, musím nosit již dlouhá léta brýle jako tlumiče krásy, ale že bych se trápil tím, že jedné strany vypadám ještě líp než z té druhé? Ale tady chudák Jirka má přítelkyni, která řeší, že z jedné strany nevypadá tak fantasticky, jako z druhé. Má to fakt vymakaný včetně návštěvy restaurací a ležení v posteli. Co mě ale pobavilo nejvíc, je konstatování na konci – Jirka to má s hezčí stranou tváře stejně, jenom to tak neřeší – a jak trefně píše, kdyby to řešil jako ona, nikdy se nepotkají… No, Jirko, hodně zdaru…
