Poctivé a nefalšované zimní počasí nám nabídla Telč pro náš tradiční předkoncerokový zájezd na Marien. Jedinou malou skrvnkou na jinak dokonalém zážitku byl obsazený penzion na náměstí, takže jsme přišli o krásné výhledy. Ale nemůže být vše absolutně dokonalé, že :-) Marien hráli vzhledem k odchodům blízkých v tomto roce dojatě, ale stejně jako následný večírek to byl velmi krásný a silný zážitek.
Po příjezdu a ubytování se vydáváme do Panského dvora, kde poctíme naší ctěnou návštěvou místní restauraci. Pivo mají výborné, výhled taky, ale pohled do jídelního lístku nás bohužel donutí zvednout kotvy a jít jinam. V další hospodě na Kopečku už je to všechno takové tuctové, ale hlavní úkol zahnat hlad a žízeň tam úspěšně plníme.
Vydáváme se na náměstí, kde pořizujeme několik pěkných fotek (v té nádherné zimní podvečerní atmosféře tady v podstatě ani není technicky možné pořídit něco jiného než pěknou fotku) včetně dnes napříč generacemi tak populárního selfíčka (viz titulní fotka). Následně nás kroky vedou ke vstupu do zámku, kde je fronta lidí čekajících na vstup do sálu. Čekat v mrazu se nám nechce a tak se jdeme mrknout na jestličky v kostele hned naproti. Jsou moc krásné, bohužel mě totálně vytočí nějaký senior, kterému v kostele začne zvonit mobil a on si tam dost nahlas začne vyřizovat hovor. Nakonec se ukáže, že je to týpek, který to tam má na starosti. Nevím, asi jsem dost staromódní, ale telefonovat v kostele mi přijde krajně nevkusné.
Koncert Marien byl s trochu jinou atmosférou, než obvykle, takový víc dojímací. Bratrům Troníčkům zemřel v prosinci táta a „Medvědovi“ Kolářovi letos tragicky zahynula žena. Slzy v očích protagonistů i kapesník podaný Karče z publika – emoce by se daly nabírat plnými hrstmi… Závěrečný standing ovation a finální Zrcadla zpívaná celým sálem znamenaly fakt působivou tečku za koncertem. A tak nějak i celým tímhle rokem…
Po koncertě pravidelně následuje ještě hraní v nedalekém sklípku. Je vždycky moc krásné si poslechnout ty klasické kotlíkářské pecky v hospodě v profi podání.
Před sklepem je krásné nádvoří, které bylo navíc nasvíceno světelným řetězem značícím cestu ke sklípku a také vánočním stromkem a dalšími světly. Využil jsem toho a pořídil tuto krásnou, umělecky vysoce hodnotnou, fotografii. Pokud se vám to nelíbí a nedokážete to náležitě ocenit – je to váš boj, že nerozumíte umění a speciálně umělecké fotografii… :D
Cestou do hotelu jsem si vyfotil ještě jednou náměstí, tentokrát s novým sněhovým popraškem a v podstatě bez lidí. Tato fotografie si neklade za cíl být umělecká :-)
Ráno se při odjezdu zastavujeme v místním Tescu, kde ke svému údivu nalézám tento historický artefakt z dob dávno minulých. Dokazuje to smysl místních pro historicko-společensko-kulturně-průmyslové dědictví. Zatímco jinde můžete vidět třeba zbytky nějaké fresky z 15.století, tady je k vidění původní obklad Družstevní mlékárny. Jsem z toho opravdu unešen…
Cestou domů si, alespoň ze začátku, užíváme zimní idylku zimní Vysočiny… Bylo to moc krásné a za rok si to nadělíme pod stromeček zase ♥
Pár dalších fotek:
