Inline závody ve Veselí nad Moravou se staly takovou stabilní součástí našeho kalendáře a jejich jedinou nevýhodou je cesta, která vede přes D1 a Brno. Jinak je tam fajn, pěkný kraj, milí lidé, dobré víno, velmi kvalitině připravené závody. A navíc je hned vedle Baťův kanál, kde se dá jezdit na paddleboardu. Kuba si odvezl mnoho cenných zkušeností do další kariéry a dokonce vybojoval placku ve štafetě. Na svoje asi patrně nejspíš poslední závody jel Vojta, za kterým přijela Naty. Naši sestavu doplnil Albert, kterého jsme recipročně přibalili, neboť jeho rodiče letos hodně brali na závody Kubu.
Albert závody dává dost na zívačku (což je vidět na fotce), ale hlavně umí výborně péct, takže je velmi výhodné ho s sebou na závody vozit. Nemusíte totiž řešit, co s sebou napéci sladkého, protože Bertík to zařídí a navíc ve špičkové kvalitě.
Ubytování máme ve Vracově, kde se ve čtvrtek odpoledne snažím najít v dochozí vzdálenosti otevřený nějaký podnik. Nakonec vítězí místní fotbalový stadion, kde je slušně zásobený bufet, byť by výčepnímu někdo mohl taktně sdělit, že natočit půlku piva, pak jít řešit hranolky nebo cokoliv jiného a za minutku pivo dotočit, je prostě špatně a pivu to rozhodně na šmaku nepřidá. Jinak tam stadionek mají pěkný, jenom si na něm asi fotbalisté mc nezačutají – alespoň soudě podle cedule na zábradlí kolem hřiště.
V pátek pracuji, akže Martina jde s dětmi do hodonínské zoo a odpoledne pak zamíříme na dráhu na trénink. Protože Martina zjistila, že tu mají o víkendu dožínky, jdeme se na ně v pátek mrknout. Hraje cimbál a pak je na programu představení lokálních pěveckých sborů. Moc hezky jim to zpívalo. Ještě si chvíli poslechneme následnou cimbálovku a balíme to.
Sobotu trávíme na dráze, kde je vedro, i když naštěstí nedosahuje nějakých apokalyptických hodnot. Kolečka se točí, bruslaři bruslí… no prostě je to jako na závodech :-)
Já si jdu po měsíční pauze zlehka zapádlovat na paddleboard a celkem to jde. Je docela provoz, Baťův kanál je zjevně stále populárnější a tak mě míjejí nejrůznější loďky. Jedna bujará společnost mi dokonce nabízí pivo a svezení :-) Kolem kanálu vede cyklostezka, kde to taky docela sviští o 106. Pobaví mě jedna matka, která si rodinný cyklovýlet evidentně představovala jinak (nebo byla možná na kolo vylákána pod falešnými sliby četných občerstvovacích zastávek) a svou frustaci dala najevo výrokem „A kde jsou dopr** ty stánky?!?“ Měl jsem pro ni pochopení :-)
U inlinové dráhy jsem narazil na tuhle krásnou ceduli, kde mě zaujal termín „rybochovné zařízení“. Když jsem se nad tím ale zamyslel, tak napsat „chovný rybník“ by asi nešlo, protože to nejspíš technicky vzato rybník nebude. No, hlavně, že se v tom zeleným brčálníku rybám daří…
V neděli se daří pořadatelům program maximálně zkrátit, takže se končí dřív, než bylo plánováno. Třikrát hurá :-) Ještě společná fotka a může se vyrazit k domovu :-) Tož tak.
