Titulek článku o slalomech ve Strakonicích je takový záhadný, ale nebojte, za chvíli rozklíčujete všechna tajemství v něm skrytá. Dodávat, že bylo šílený vedro, je asi nošením piva do hospody, takže začnu asi tím, že to bylo super, dostal jsem se na bednu, užil si dva večírky, Vojta s Naty udělali krásný fotky a s Kubou jsme zvládli pivní/limonádový závod se ctí. Jo, bylo to fajn.
Odjezd z Prahy klapnul v pátek nadmíru výtečně, díky dálnici jsme ve Strakách coby dup a na startu zabíráme i luxusní místo ve stínu. Což má v tomto počasí ještě větší cenu než benzín v Rusku. Vybalíme věci a jdeme se svézt, v mém případě jde hlavně o test první vlny, zda je při mém ponoru průjezdná – naštěstí jo :-) Kuba si jde zajezdit na singlu, aby se na něm taky po dlouhé době svezl, a pak už nás čeká ubytovávací proces.
Dědu ubytováváme v chatce, v autě stavím postel a taky se snažíme monetizovat stavbu stanu pro Vojtu s Naty, ale marně. Tak jim holt to spaní připravujeme zadarmo… :-) Mezi tím se ovšem vydávám do místního občerstvení, kde zakládám účen se šťastným číslem 7 a hlavně se pobavím nad cedulí nabízející vína. Je tam napsáno naprosto na rovinu – luxusní. A tak to má bejt, dneska jsou lidi zbytečně skromný a tak by si tady ani lecko nemusel uvědomit, jaké že kvalitní víno si tady kupuje.
Večer probíhá večírek (jaké to překvapení), během kterého příjíždí Evžen, se kterým cestuje Vota s Naty. Neustále jim říkám, že by se měli díky této zkušenosti připojit do FB skupiny Cestujeme pomalu a starými stroji, ale nějak se jim nechce :-) Balím to asi v jednu, vedro je fakt zničující. U auta zjišťuji, že se Kuba stragicky rozmístil po celé dece (spíme venku, je tam o fous chladněji než v autě), takže jdu spát do auta.
Ráno přijíždí Martina, která to Kubovi neprotřetelně slíbila, když bude mít na vízo jenom jednu dvojku. To sice neklaplo, ale i tak na den dorazila, za což jsme byli rádi. Ona již méně, protože v tomhle vedru se někam vláčet – to se nechce nikomu… Na vodu jde první Kuba, ale má celkem vysoké číslo, takže není třeba panikařit a vstávat moc brzy. V první jízdě Kubovi napsali jednu kuli, ale ve druhé měl jenom dva šťouchy. Takže dobrý. No a zvolna se dostáváme k rozklíčování záhad v titulku. Po kajakářích totiž nastupují singlířky a pak debly.
Protože mi Vítek dal na závody košem, řešil jsem, s kým bych si debla zajel. Neměl jsem pochopitelně malé cíle, takže jsem nakonec překecal Evžena. Ten se sice zdráhal, a to až doslova do poslední chvíle (viz fotka – všichni deblíři už spořádaně deblují, jenom Evžen si to furt rozmejšlí… :D ), ale na konec to klaplo. Občas ho taktně chodím upozornit na nadcházející soutěž C2, ale prý je to v pohodě, času dost. V momentě, kdy startují singlířky, kterých není úplně moc, objednává si Evžen guláš. Na mé nesmělé upozornění, že to asi nestihne dojíst, překvapeně vzhlédne od tácku s gulášem s tím, že na toho debla tak nějak zapomněl. Ale je to profík, start nakonec stíháme, byť ani nestíháme zevlovat u fotobuňky :-) Nevtipnější na tom ovšem je, že když se blížil čas druhé jízdy a první singlířky se vydaly na trať, tak Evžen z legrace pronesl, že by si teda měl objednat guláš. No a Cabík dlející zrovna u bufetu mu ho objednal. A jak to pak Evženovi jelo! A nebo, že by to nebylo z legrace? Samé otázky…
Zatímco první jízda je taková oťukávací, a to obrazně i doslova, protože oboucháme každou tyčku, kterou potkáme, tak druhá jízda připomíná symfonii. Ladně se proplétáme lesem branek, dokonce se několikrát akčně zakloním (což není zas až takové umění, ale v našem je věku je frajeřina ta druhá fáze: narovnat se… naštěstí se daří oba procesy), takže dojíždíme na fantastickém šestém místě. Co je ovšem vůbec nejlepší, že nás počítají do kategorie veteráni mladší, což je pro mě jako pro veterána opravdu pocta. Navíc následně zjišťujeme, že jsme v kategorii jediní, takže první místo je naše!
Je totiž prima pobývat s mladými lidmi, na jedné lodi obzvlášť. Vůbec si myslím, že jsme se dobře doplňovali – já do jízdy vnesl stařeckou moudrost a rozvahu, Evžen zase mladou dravost a energi. No, aby ne, po těch guláších… Vojta s Kubou nás na deblu v první jízdě zajíždějí, ale na naší druhou reagovat nedokáží. No, nevěšte hlavu, mládeži, máte to před sebou a jednou zajedete i takové bardy, jako jsme my :-)
Program se za sílícího vedra přesouvá do své druhé poloviny, což obnáší kategorii C1 muži. Tam startujeme všichni tři, Kuba naštěstí až na chvostu, takže ho stíhám v pohodě zašprajdovat. Nejede se špatně, i když ze začátku je to teda spíš gondoliérství než kanoistika a za třetí povodou se málem v první jízdě zvrhnu o šutr, když o něj zakopnu pádlem, ale lepší už to asi nebude…
Po vyhlášení, na kterém Evžen takřka nesleze z pódia, neboť se umístil i na kajaku, přichází na řadu pivní/limonádový běh. Kofolu pro mádež letos nahrazuje mangová limonáda a řada závodníků bude na tutho lahodnou chuť ještě dlouho vzpomínat :-) Kuba bojuje se vší vervou, a i když po startu nemůže přijít limče moc na chuť, na vodě se rozhodně neztrácí a drží se v první půlce pelotonu. Po závodě sice něco říká o tom, že ta limonáda je pěkně hnusná a že mango už nechce ani vidět, ale za chvíli se vydává do stánku pro další limču, takže to tak hrozný asi nebude :-)
No a pak jdeme na řadu my, konzumenti piva. Stejně jako loni jsem zvolil paddleboard, protože soukat se do singla je při stavu mé fyzické schránky poněkud komplikované a navíc nejsem schopen po vystoupení hned běžet. Loni mi dělal parťáka Rychtoň, kterému jsem celkem stačil na vodě, ale ve vyprazdňování kelímku jsem dost silně zaostával. Letos teda jede taky na paddleboardu, ale berou to jako dvoukajak. No, sami cestou uznali, že to asi nebyl nejlepší nápad…
Po startu se mi daří neztratit moc času při pití a následně ani při pádlování. Tenhle závod má nespornou výhodou v tom, že na člověka čeká hned po té fyzicky náročné části zasloužené občerstvení :-) Výsledky nejsou důležité, končím asi 11. nebo 12., ale je to úplně jedno, hlavně, že jsme si to všichni užili.
V podvečer bereme s Kubou míč s cílem jít si zakopat na hříště do kempu, ale nakonec to končí tak, že si půjčujeme pálky na pinčes a míč si od nás na oplátku berou nějaký kluci. První set jsem vyhrál celkem jednoznačně, ale pak si Kuba začal zvykat na místní betonový stůl a navíc se moje vítězné míčky nějak záhadně nepočítaly, takže to nakonec celý vyhrál, ale podstatné je, že jsme si dobře zahráli. To samé se dá říci o večírku, kde Honzovi vysvětluji, že s jeho vysokým uměním se to moje hospodské primitivní hraní moc nepotkává a pokud si to máme užít, musí trochu snížit laťku. Což se daří a je z toho super hraní doplněné o hoboj (teda doufám, že to byl hoboj), chvíli byl i Ďoura na cajon a Kuba na basu.
Neděle má výhodu v tom, že se v pondělí nejde do školy, takže nemusíme hrotit příjezd. V klidu si odjezdíme, zabalíme a v pozdním odpoledni se vydáváme domů. Jo, hezký to bylo, akorát jsem si v tom vedru říkal, jestli bude v říjnu zase taková kosa, jako loni… Tož tak.
* * *
Fotky fotili Vojta a Naty