Tak jsme se konečně dočkali a první naše dítě už není technicky vzato dítě; může legálně chodit do hospody, řídit auto, volit a spoustu dalších více či méně praktických věcí. Tak všechno nejlepší, Vojto, ať se ti v životě daří :-) Dělali jsme, co jsme mohli – něco se nám ve výchově povedlo víc, něco míň – tak už to holt v životě chodí… Ale měli jsme tě a máme tě furt moc rádi :-) Teď už jedeš sám na svoje triko, tak si to moc nezvorej! :-) Pro nás jako rodiče byl Vojta takový testovací králík, jak už to u prvorozených dětí bývá, což s sebou nese svá nesporná negativa i pozitiva. No, nějak to dopadlo… :-)
V rámci bujarých oslav jsme vyrazili na prohlídku předvánoční Třeboně. On tam teda mimo sezonu chcípne pes, ale aspoň tam nejsou lidi a nám to nevadí, když tam není disneyland. Po decentní procházce historickým centrem Třeboně jsme zapluli do oblíbené čoko kavárny (to jest kavárny, kde mají na výběr celou řadu čokolád). Kafe a dorty, to by nám šlo – bejt prachatej důchodce musí mít v tomto ohledu nesporné výhody :D Ale my zatím nejsme ani prachatí, ani důchodci, takže náš v těchto zařízeních netrávíme tolik času, kolik bychom si představovali.
Jeden z hlavních důvodů, proč do Třeboně jednou za rok zavítáme, je pořízení fotky u „krtka“, neboli sochy Jakuba Krčína. Máme těch fotek už pěknou řadu :-)
Počasí nám opravdu nepřálo, díky inverzi byla zima fakt velká, a tak mě skutečnost, že si neudělám vycházku kolem Světa, mrzela jenom trochu. Aspoň jsem si ho umělecky vyfotil :-) Následovala procházka městem a pak odjezd domů přes Kaufland, kde nakupujeme sýry na nakládání a na parkovišti sledujeme zásah hasičů u plápolajícího automobilu. Byl to spalovák, jenom pro rejpaly, kteří prudí, jak elektromobily rády hoří… Na rozdíl od desítek lidí na místě jsem to nenatáčel na mobil, páč mi přijde ubohý radostně si filmovat, jak někomu hoří majetek. Co s tím ty lidi asi dělaj? Pouští si to před spaním? Netuším…
V Kauflandu proběhne jedna traumatizující situace – Vojta si chce poprvé koupit legálně pivo. Ale ouha – dnes ještě ne, praví pokladní :-) Tímto fiaskem jsme ukončili návštěvu nákupního zařízení a vyrazili k domovu. Doma čekáme na Honzu a i za přítomnosti dědy Vojtovi gratulujeme a předáváme mu dort.
Po ceremonii a nacpání se dortem se nacpeme do auta a vyrážíme na bowling. Je tam prázdno, řvoucích harantů prosto, takže si to moc užíváme. Výsledky nevím, nejsou podstatné, ale sláva vítězům, čest poraženým :-) No, a to je tak nějak všechno. Hezký den a pěkná oslava, jen co je pravda… Tož tak.
