Jedouce onehdá v pozdních večerních hodinách tramvají k domovu, zamyslel jsem se nad hlášením zastávek. Jistě, hlas je to příjemný, však si ho také lidé vybrali v celonárodním plebiscitu. Ale ruku na srdce – je to takové sterilní. Furt stejné – ráno, v poledne i v noci. Přitom máme umělou inteligenci, se kterou bi taková fádní věc, jako je hlášení zastávek v MHD, inovovat.

Je to vcelku jednoduché. AI by modulovala hlas podle toho, jaká je denní doba. Ráno by se z reproduktorů linul příjemný, lehce pomalý, svěží, dobrou náladou a optimismem nabitý hlas (ale bacha – nevtíravý, decentní. Takový ty nabušený optimisty, co už od rána srší energií a mají pocit, že když se v sedm nejede na plné brátky, tak je den k ničemu, ty po ránu poslouchat nechci).

V poledne by byl hlas trochu jiný. Takový jakým mluvíte, když jste během dne v jednom kole, fungujete, zařizujete, vyřizujete. No a s postupujícím odpolednem byhlas nabíral na rozjařenosti ve stlu „Hurá, jdeme z práce nebo ze školy, začíná zábava, jupí!“. S postpujícím večer by se hlas stával rozvláčnější, začínal by mírně zadrhávat a komolit. Když jedete z hospody, tak tak artikulace taky nebývá úplně nejlepší. Myslím, že je nejvyšší čas s tímto programem někam kandidovat 🙂