Protože play off Stanley Cupu a tím i ten nejlepší hokej na planetě je zatím daleko, rozhodli jsme se ukrátit si čekání a uspořádat si vlastní Winter Classic. Volba padla na koupaliště Džbán, protože Honza Stodola, odborník na téma ledu na slovo vzatý, pravil, že lepší led v širokém a dalekém okolí není a oni že tam budou. Ještě jsem napsal Danielovi, kterému to taky přišlo jako fajn nápad. Takže jsme se v sobotu ráno spakovali a vyrazili na Džbán.
Na parkovišti potkáváme Vítka s Julou a za chvíli dorazí Daniel s Martinou. Řešíme, kudy na led, ale naštěstí je jedna brána koupaliště otevřená, nemusíme chodit nikam daleko. Trochu mě děsí stádo dinosaurů, ale vypadá to, že hybernují, tak mě to trochu uklidňuje. Svítí sice sluníčko, ale fouká vítr a pocitová teplota asi tak mínus dvacet. Zavázat si tkaničky u bruslí není úplně lehké, protože mi šíleně mrznou prsty, ale nakonec se zadaří. Vítek bere hrablo a pomáhá připravit hřiště, zatímco Martina si půjčuje od Honzy takové ty brusle na běžkařské boty a zkouší novou disciplínu. Za chvíli je hřiště ready a můžeme se pustit do hry.
Dostávám se po delší herní pauze (rok? Dva? Tři? Fakt nevím) za chvíli do tempa, jediný problém mi dělá tmavý led, na kterém absolutně nevidím černý puk. Taky jsme poměrně stejně oblečeni, takže si v té kosmické rychlosti neustále pletu kdo hraje se mnou a kdo ne a co chvíli přihraji protihráči. Ale jde nám to dobře, občas se na jedné či druhé straně zadaří pěkná kombinace.
Balíme to někdy v půl jedné a už cestou z ledu je mi jasné, že až všechny možné namožené svaly přijdou k sobě, nebude to úplně legrace. No, nebyla :D Ale bylo to super, snad led vydrží a za týden jdeme zase. Tož tak.
