Nekonečné čekání v úmorném vedru, krásná večerní projížďka na bruslích podél Labe, příjemný kemp, pizzové žabky, busíci jako tašky, jedna trabantní „žabička“ a krásný brouk kabrio. To je tak nějak to podstatné, co se v Míšni dělo 🙂
Do Míšně přijíždíme v pátek navečer, cesta naštěstí proběhla bez komplikací v kolonách. Kemp je fajn, pobavil mě recepční, který dotaz na domácí mazlíčky (zda je nemáme s sebou) doprovodil stylizovaným „mňau, mňau, haf, haf“. Ráno se po snídani přesouváme na závodiště, kde stavíme stan a snažíme se tak vyrobit aspoň trochu stínu. Vedro je hrozný a Kubovi to k závodním výkonům úplně nesvědčí. Na startu mu navíc podklouzne brusle a do finále nepostupuje.
To nejhorší ovšem přichází o chvíli později, když zjišťuji, že další závod, který Kuba dnes jede, jsou až štafety. Ty jsou v plánu někdy v 17:45, teď je poledne a celé krásné odpoledne ve výhni na inline dráze, kde se kromě čtení člověk nemůže věnovat ničemu jinému, je před námi. Ten, kdo vymýšlel časový harmonogram závodů, by zasloužil týden v kuse sledovat socialistickou televizi. Mají tu aspoň slušně zásobený stánek s občerstvením včetně zmrzliny.
Tradičně zde je také bohatá tombola, kde Kuba mimo jiných pokladů vyhrává krásné a praktické plážové žabky s pizzami. Museli jsme sice vystát frontu na sluníčku v pekelném vedru, ale aspoň ten čas člověk nějak efektivně využije, že 🙂
Vedle parkoviště je pumpa, kde při jedné z vycházek do auta narazím na krásného brouka bez střechy. Nádhera 🙂
Štafety se jedou namixované nikoliv po oddílech, ale vylosované napříč oddíly. Za mně výborný nápad. Děti musí vystoupit z komfortní zóny, nějak se domluvit (hele, vona se ta ájina asi fakt v životě hodí) a následně se i zkoordinovat během závodu. Konečně je odjeto a můžeme vyrazit do kempu. Naši sousedé mají v autě tašku v designu busíka, což se mi pochopitelně děsně líbí a hned si to fotím. Vyndavají ještě větší tašku, takže fotím obě a zcela určitě si je budu muset pořídit! Vůbec nechápu, jak jsem to bez nich mohl těch dvaapadesát let vydržet…
Zatímco Kuba bere míč a vyráží za ostatními dětmi, já beru brusle a jedu se projet podél Labe. Po cyklostezce projíždím městěm a vydávám se i kus za něj. Není už takové vedro a tak je to fajn výlet.
V neděli se ráno jede slalom a pak nějaká bodovačka, nebo eliminačka, přesně nevím. Přímo před námi se vyseká nějaký kluk a je to dost mazec. Asi půl hodiny ho ošetřují, pak přijíždí sanitka plus další s lékařem… Na parkovišti si fotím zeleného trabanta „žabičku“, přesně takového jsme měli 🙂 Kuba je vedru totálně uvařenej a je rád, když objede pár kol, než ho vyřadí. Tím pro nás závody končí, takže sbalíme stan a vyrážíme k domovu. V autě zapínám klimu a užívám si příjemného chládku. Uf…
