Čas letí jako bláznivý, zpívá Kája Gott, a já nechytím ho, ani vy… čímž bych rád vysvětlil určitou mediální pauzu zde na Kolmaním webu. Pokusím se proto shrnout to podstatné, co by tady být mělo zaznít 🙂 Koncem dubna jsme byli na Kamenici, pořádali jsme tam raftové závody a bylo to pěkné, až na to, že Vojtovi se u Láchů nějak moc nelíbilo a v noci jsme toho tedy až tak moc nenaspali. Voda byla pěkná, výsledky už méně. Je zajímavé, že zatímco v sobotu jsme jeli podle mého dojmu hůře, zajeli jsme lepší výsledek než v neděli.
Následoval tréninkový a pracovní víkend na Trnávce, kde se naštěstí nezávodilo, takže jsme si mohli vychutnávat dovádění v peřejích a nemuseli mít depky z výsledkové listiny. Spali jsme v Krasolesí, kam jsme dorazili už ve čtvrtek, neb bylo volno (svátek práce). Měli jsme s sebou též Matýska a Valuška se mě ptala, když jsme ho byli nechat drobet proběhnout po trávě, že jako kdyby nám Matýsek utekl a ona by ho pak našla, že by byl její? Nějak nemohla pochopit, že ne.

V pátek jsme si udělali hezký výlet, došli jsme na louku a půl dne tam leželi a nic nedělali 🙂

Na trénink jsme nebyli kompletní jakožto posádka, ale se Šarinem a Šumákem jsme si vždycky někoho do čtveřice opatřili, takže jsme si zajezdili až až. Pěkně jsme se vyřádili zejména v posledním válečku, kde jsme si i zlehka zaplavali 🙂
V Krasolesí prodali nějaké kozenky do Litvy, litevci přivezli kromě hromady zlaťáků v truhlách také zajímavou kořalku a moc dobrou čokoládu. Výhodou obchodu je rovněž to, že zbyde víc mléka na mléčné výrobky.
Vojta se na plavání poprvé potopil, snáší to dobře 🙂 Pokud po něm nebudeme chtít, aby v bazénu ležel na zádech, což bytostně nesnáší, tak je myslím schopen udělat naprosto cokoliv (když nám to udělá radost – soudě podle jeho výrazu si asi přesně tohle musí po většinu plavání myslet 🙂 ).
Ve čtvrtek zapomněla Martina venku Matýska, když začal Vojta v kočárku brečet, a ten nelenil a vydal se na cesty. Byl jsem bohužel v práci, takže jsem se dostal domů až večer, nicméně jsem začal systematicky pročesávat terén a za půl hodinky byl Matýsek objeven, jak chrupká u zdi na konci zahrady. Hurááá!
V této souvislosti mě pobavila jedna paní či slečna, která u nás na zahradě byla s ammerickými studenti od bratránka na nějaké párty. Když jsem hledal Matýska, tak se zeptala, jestli by se nedal na něco nalákat? Jsem si představil, jak bych si stoupnul s kusem pampelišky doprostřed zahrady a zavolal „Matýsku, dobrotáááá!!!“? 🙂 Nevím, jestli dotyčná někdy vůbec viděla želvu 🙂
Včera jsme měli doma kapku bojovku, neboť se přihnala buřina a protekla krz nedodělanou střechu, kterou opravují klempíři. Budeme muset vymalovat, i když naštěstí asi jenom vymalovat. Mohlo to napáchat horší škody. Každopádně z příjemného večra, kdy jsem odpískal i Hudbu Praha, abych se drobet prospal a dohnal spánkový deficit, se stalo nahánění klepmíře, stavění škopků pod kapající strop a sledování meteorologické situace venku. Ach jo.
O víkendu jedeme na Labe, bohužel jenom na otočku v sobotu. Osobně tohle moc nechápu, copak jsem nějakej závodník? Takhle to vypadá, že jezdím na závody kvůli závodům, nebo co. No ale snad bude v neděli hezky a vyrazíme s Vojtou zase najet nějaký ten kilometřík na kole, respektive ve vozejku 🙂 Tož tak.

P.S. Tu fotku z Trnávky jsem šlohnul na Zdenkově webu, takže doufám, že mě požene minimálně k soudu 🙂