Jo, je to tak. Stal se mi dnes v podvečer vcelku závažný úraz a nebýt nového bagru, tak věru nevím, jak by to celé dopadlo. Když jsem totiž běžel z koupelny k našim do ložnice, tak jsem si dal ručník přes hlavu a z legrace jsem na mámu volal „kde je?“, což je taková naše oblíbená hra na schovku. No a táta si tam odložil batoh tak nešikovně, že jsem o něj zakopl a spadnul jsem přímo na hranu postele.

Rozeknul jsem si ret a dáseň a teklo mi hodně krve a já jsem moc brečel, protože to bolelo a vůbec mi to nebylo příjemný. Máma ze mně byla dost nešťastná, protože mi nemohla nějak pořádně pomoci, a já jsem pořád tak hrozně plakal. No, po chvíli už to bylo o malinko lepší, ale pořád to nebylo ono a hrozně to bolelo. Když naši koumali co a jak, tak táta dostal spásnej nápad, protože si vzpomněl na ten bagr, co včera koupil za třicet kaček v Tescu a kterej byl jakože do zásoby na vánoce. Tak ho máma přinesla (ten bagr!) a rázem bylo na světě veseleji! S takový parádním oranžovým bagrem se všechny bolesti a strasti jeví jako naprosto nicotné a nepodstatné záležitosti, svět je najednou zase krásný a barevný! Jupí!

Hned jsem si vzal sebou bagr i na čištění zubů a nešlo to jinak, než si ho vzít s sebou do postýlky. Máma sice měla nějaké chabé snahy mi to rozmluvit, ale já jsem se nedal a i s bagříkem jsem si spokojeně zalezl pod peřinu. Dokonce se mi už kvůli tomu nevešel do ruky můj věrný plyšový pejsek, ale je to velkej kamarád a myslím, že to pochopí… Tak dobrou!