Červen byl tradičně ve znamení finišování se školním a školkovým rokem, těšení se na prázdniny a tak všelijak podobně. Vojta dokončil druhou střídu se samými jedničkami a rozloučil se s paní učitelkou Olmerovou, Vítek se rozloučil se školkou a Kuba se průběžně loučí s plínama.
Vojta dostal samé jedničky, přestože jsme s tím nepočítali. Ony ty známky ve škole a uplatnění reálných schopností jsou dost odlišné kategorie, ale pro pocit je to dobrý. Určitě lepší než samé pětky, že. DO třetí třídy již Vojta doostane novu třídní učitelku, s paní Olmerovou jsme se rozloučili na večírku (spíš teda odpolednírku) u ohně v modřanské rokli. U nás to ale bylo jenom takové dočasné loučení, protože od září nastoupí pod kuratelu paní Olmerové Vítek.
Ten zakončil své působení ve školce pasováním a spaním s ostatními předškoláky ve školce. Pokud vím, tak si to užil. Od září bude do školky chodit Kuba, což si moc neumím představit. Jsem dost zvědavej, jak se tam s ním budou domlouvat, když i my mu rozumíme dost špatně. No, ono to nějak dopadne…
Začátek prázdnin jsme strávili u Dufína na chalupě, tradičně nám ze začátku pršelo, ale přežili jsme. Martina našla cestou na protrženou přehradu (místní říkají familierně „protrženka“) krásného hřiba, kterého jí všichni záviděli.