Konečně někdo sebral odvahu a navzdory naší národní připodělanosti ocenil bratry Mašíny jakožto hrdiny. Ideálem české kotliny je sice člověk, který sedí doma a ochotně kolaboruje s každým režimem, který je zde momentálně nainstalován, naštěstí se ale najdou i výjimky. Mašínům je většinou jejich oponenty vyčítáno, že neseděli na zadku jako ostatní, popřípadě že nebojovali s komunisty nějakou humánnější cestou, ale drobet zapomínají, že sami komančové rozhodně nejednali v rukavičkách.
Komunisté mají za sebou miliony mrtvých, ale když náhodou někdo vztáhnul ruku na ně, tak se hned řeší, jestli to bylo humánní, nebo ne.
Pokud někdo má tendence omlouvat tehdejší dobu „že to vlastně tak hrozné nebylo“ atd, tak mu vřele doporučuji návštěvu muzea na radnici v Příbrami, které je věnováno právě bolševickému teroru v padesátých letech. Musím říci, že i když o tehdejší době něco vím a mám za sebou i takovej nářez jako je muzeum holokaustu v Jeruzalémě, tak to bylo fakt hodně silný kafe.
Docela mě pobavil argument Paroubka, že Mašíny zavraždění lidé nebyli „aktivní vykonavatelé režimu“, ale jenom se vezli. Podle mých zkušeností jsou pilířem každého režimu právě tihle lidé, kteří se „jenom vezou“. Bez tisíců drobných úředníků, kteří realizovali jeho politiku v praxi, by byl Hitler (Stalin…) pouhý hospodský žvanil. Loajální úředník, který bez mrknutí oka bude vydávat účtenky v čistírně stejně jako provozovat koncentrák, kde se denně povraždí tisíce lidí, to je to nejhorší nebezpečí.
Klasickým aktuálním příkladem je poslanec Vondruška, který za totality jako bachař týral vězně, často i politické. Jeho argumenty jsou prosté: Tehdy byly takové zákony, ti lidé byli řádně odsouzeni, nad smyslem zákonů nepřemýšlím. Právě tihle lidé jsou největší hrozbou pro nás pro všechny. Bezmyšlenkovitě vykonávají příkazy a nad jejich obsahem nepřemýšlejí. Zastřelit někoho na hranicích? Vypravit vlak do Osvětimi? Poslat lidi do plynové komory? Hlídat, zda se všichni přezouvají? Kontrolovat, jestli má každý kravatu? Sledovat, jestli lidé neodhazují odpadky na zem, ale do koše? Je jim jedno, jaký příkaz mají vykonat, nad tím nepřemýšlejí. A o to je to nebezpečí horší. Geniálně tohle popsal Douglas Adams ve Stopařově průvodci po Galaxii, kde podobně vymaštěný a primitivní Vogon vyhazuje Artura a Forda z vogonské lodi do vesmíru.
Takže ať se to někomu líbí nebo ne, pro mě jsou Mašíni hrdinové a jsem rád, že máme v našem národě vedle nejrůznějších sviní také někoho, kdo se neohnul a byl schopen za pravdu a svobodu bojovat. Tož tak.

P.S. Velmi mě pobavilo vyjádření Jany Kánské, dcery Milady Horákové. Ta v rozhovoru pro Lidové noviny řekla geniální věc: „Myslím si, že ten, kdo je komunista z přesvědčení, nemá to v hlavě v pořádku. A kdo je komunista z kariérních důvodů, je zkrátka bezcharakterní. “ No, pod to se nelze než podepsat…