Zatímco Vojta se chystal vyrazit na tábor, s Vítkem a Kubou jsme se vydali do Strakonic na slalomy. Počasí slibovalo pěknou vodu, což se splnilo, a taky krásné počasí, což se splnilo rovněž. Navíc začaly prázdniny, takže jsme v neděli nemuseli chvátat domů.

Příjezd se konal za deště, takže jsme počkali v autě, až to přejde. Zatímco jindy přijíždíme mezi prvními, tentokrát jsme měli co dělat, abychom se vmáčkli na naše obvyklé místo u startu. Naštěstí se dobrá věc podařilo a k večeru jsme vyrazili na vodu. Nejdřív jenom s Kubou, protože jsem chtěl, aby si „osahal“ vyšší vodní stav, který na Otavě po deštích byl. Nakonec jsem do kajaku nahnal i Vítka. Ten sice nejdřív nechtěl, pak ale zase nechtěl z vody, ani když se stmívalo a vylézala strakonická strašidla 😀

Sobotní ráno zahajujeme krupicovou kaší a přípravou na závody. Zatímco Vítek si vysoké vlny užívá, Kuba z nich má trochu strach, ale nakonec to celé zvládne bravurně i on.

Mně se první jízda na singlu vůbec nepovedla, takže mě Vítek zajel a měl z toho děsnou radost. Jenomže zající se počítají až po honu a ve slalomu až po druhé jízdě, kterou jsem vrátil vše do původního stavu 🙂

Po závodech spravedlivě dělíme čas mezi pobyt v bufetu, místní Jump Arénu a trénink.

V neděli se změnila trať a ubylo vody. První protivoda je napravo a cesta do ní vede přes surfovací vlnu, která menší závodníky zalije doslova od hlavy až k patě. Na deblu jedu s Kubou, takže ten si dnes skutečně nemůže stěžovat na nedostatek ranní hygieny 🙂

Po závodech si užíváme slunečného počasí a pěkné vody. Kluci střídají lodě, splouvání a paddleboard. Někdy po šesté se začínáme konečně připravovat na odjezd. Díky prázdninám je na silnicích krásně volno, ale i tak to raději bereme oklikou přes Březnici, abychom se vyhnuli případným kolonám u Čimelic a Zalužan.