Vojtovi bylo v prosinci patnáct a shodou okolností měla v ten den ve Vagonu koncert Hudba Praha Band. A protože není lepšího místa na oslavu patnáctin, než koncert pořádného rokenrolu, nastala patnáct let chystaná akce tričko 🙂
Když byl Vojta malé miminko, pořídil jsem mu coby čerstvý hrdý otec na koncertě Hudby Praha tričko a Jamajka mi ho nechala od kapely podepsat, a to i s věnováním. Následně se tričko jakožto cenná relikvie uložilo kamsi do skříně, pak se na chvíli objevilo (asi tak před rokem) a bylo uloženo někam, kde ho určitě velice snadno najdu, protože už za chvíli bude potřeba.
No, dopadlo to přesně, jak asi tušíte – tričko nebylo k nalezení, i když jsem prolezl všechna místa kde by mohlo teoreticky být. V nouzi nejvyšší nastoupila na scénu Martina a tričko velmi rychle našla. (V této souvislosti nechápu, proč vlastně cokoliv hledám, když nad tím ztratím desítky minut bez jakéhokoliv efektu, zatímcco ona všechno najde relativně hned, ale to je jiná historie.)
V den D jsme vyrazili do Vagonu, kam nakonec dorazila jenom Diana, zatímco většina ostatních buď lehla, nebo se lekla, či emigrovala na hory.
Pořídil jsem na místě aktuální tričko, nechal ho podepsat (nevím, jak to ty hvědy dělají, jestli mají nějaké super fixy nebo jiné triky, ale jde to velmi mizerně – na ňadra to bude asi výrazně jednodušší, ale to zas není tak trvanlivé a hlavně to nebyl náš případ)) a mohlo se začít slavit a poslouchat.
Co vám budu dlouze vykládat, bylo to náramné a dechberoucí, užil jsem si to maximálně, a pokud mě paměť neklame, tak oslavenec taky. Ve finále mu Jamajka věnovala písničku o rodičích, aneb Máma, táta, a to byla taková krásná tečka za úžasným večírkem…