Jel jsem onehdá busem číslo 165 a přihodila se mi taková zajímavá historka. Žádnou bžundu ovšem nečekejte, prostě realita 🙂 Na této lince jezdí busíci buď pěkné moderní, nebo pěkné rozhrkané hajtry, u kterých člověk neví, jestli dojedou do další zastávky, nebo ne. Tento busík byl ale nový a plný nejmodernější techniky, včetně výpočetní. Ta pochopitelně věrně slouží a pomáhá a ulehčuje, až do chvíle, kdy se podělá a nepomáhá a neulehčuje, ale komplikuje a ztěžuje.

No a jak si tak jedeme, tak najednou se z audiosytému vozidla začaly ozývat zajímavé hlášky. Něco ve stylu: „Nenastupujte prosím do vozidla, je přeplněné, počkejte na další přípoj. Uvolněte místo pro kočárek (podotýkám, že autobusu bylo asi tak deset lidí i s šoférem), Pomozte nastoupit slepci, Vůz má poruchu, prosíme vystupte, Nastupte, Konečná zastávka, vystupte, Nestavíme, máme zpoždění, Zastávka na znamení, Vůz jede do garáže, Vůz nejede… Prostě totální chaos se na nás linul z amplionů. Řidič se s tím snažil něco dělat, ale pouze jakoby přiléval slovní zásobu do automatu a ten nás zaplavovala dalšími a dalšími zmatečnými a protichůdnými informacemi. Nakonec šofér na zastávce zastavil, zhasl motor, chvíli tam něco čudlíkoval, vyresetoval hlásidlový kompjůtr, nastartoval a mohlo se pokračovat v krasojízdě, tentokrát již bez informačního veletoku. Jak jsem o tom tak ale přemýšlel, stejně to byla klika, že to byl autobusák, a né informatik. Ten by nás určitě přinutil nastoupit a vystoupit 😆