Ten velkej náklaďák Mercedes Actros, kterej mám doma, normálně svítí, vepředu má normální světla a vzadu červený, a to ale není všechno! Ještě bude taky blikat, jenomže se rozbil blikací obvod, takže zatím jenom svítí. Ale je to fakt něco úžasnýho! Díky, Mário!
Bylo to celý tak, že táta si loni vzpoměl, jak jeho táta mu udělal na trambus, když byl malej, světla ze dvou žárovek. No a táta si říkal, že by bylo super, kdybych to měl na svým náklaďáku taky. Protože sám je na tyhle věci kapku levej, tak jednou oslovil kámoše Mária, jestli by se toho nechtěl ujmout, jakožto šikovný modelář, a Mário ve slabší chvilce kupodivu souhlasil. V sobotu došlo k realizaci celého díla, když se Mario dostavil odpoledne k nám domů a pustil se do práce.
Celý to ovšem bylo kapku delší, než všichni čekali, takže já už jsem dávno spal, když táta odvezl Mára domů, kde to dodělal, protože mu došel plyn do pájky. Pak byl ještě nějakej renonc s tím, že to nesvítilo, jak by mělo, a taky se odpálil tranďák v blikacím integráči. Nicméně se v pozdních večerních hodinách podařilo dílo dokončit s tím, že blikání bude doděláno později.
Asi si umíte představit, jaký to bylo pro mě překvapení, když jsem se ráno vzbudil a rodičové přišli do tmavýho pokoje s tím rozsvíceným náklaďákem! Jůůů, to byla paráda! Tak jsem si to hned musel jít vyzkoušet, jak se to zapíná a vypíná, jestli to svítí i vzádu a vepředu, pak jsem na korbu naložil plyšovýho bobra, co jsem dostal kdysi od paní doktorky, a trošku jsem ho provezl.
Jenom se mi pak stala taková drobná nehoda, že když jsem seděl za kabinou a chtěl jsem zapnout světla, tak jak jsem se nahýbal přes kabinu k vypínači, tak jsem se nějak převážil a přepadl jsem přes kabinu na zem. No, byl jsem z toho trošku překvapenej, ale vcelku rychle jsem se z toho vzpamatoval a dělal, jakoby nic. Takže ještě moc díky, Mario, máš to u mě schovaný!!! Tož tak.
